Turecký demokratický balíček
Řekneme vám, čeho se týká turecký „demokratický balíček“. Dozvíte se, jak chtějí moldavští komunisté zabránit podpisu asociační dohody své země s Evropskou unií. A zeptáme se, proč budou ruské vlaky vybaveny audio pořady s tematikou pravoslaví.
Turecký demokratický balíček
Zahalování žen v Turecku není jednoduchá záležitost. Premiér Recep Tajíp Erdogan představil takzvaný demokratický balíček, který povoluje ženské šátky ve státních organizacích. Tedy věc, která byla dosud zapovězena, a která je považována za jeden z důležitých symbolů sekulárního státu. Premiér prohlásil, že nebude tolerovat pokusy zneužít tento pozitivní trend k tomu, aby si někdo zvolil přehnané formy zahalování.
Konzervativní list Hurriyet ho za to kritizuje s tím, že by neměl ženám říkat, co si mají nebo nemají brát na sebe. „Podle čeho premiér hodlá posuzovat, kdy došlo nebo nedošlo ke zneužití volnějšího zákona?“, ptají se noviny doslova. „Jaké oblečení se bude ještě považovat za normální, a jaké už normální nebude?“ Na rozhlasovou debatu s premiérem byli přizváni pouze přesně vybraní novináři. Není divu, že postrádali odvahu vyslovit tyhle otázky nahlas. Je totiž jasné, že premiér bude muset v budoucnu jasně říct, která forma zahalení už není akceptovatelná.
Komentátor Mustafa Akyol v tomtéž deníku tvrdí, že iniciativa premiéra si zaslouží podporu. V balíčku totiž nejde jen o zahalování žen, ale i o práva Kurdů a dalších menšin. Podle něj byli diskriminováni i konzervativní muslimové. Vážnou otázkou jsou ale práva jedné z menšin - Alevitů, kteří tvoří 10 až 15 procent populace. Alevité se nehlásí k sunitské tradici islámu, jako většinové obyvatelstvo. Jsou to šíité, kteří mají svoje vlastní zvyky a náboženské předpisy.
Erdoganův zástupce Bekir Bozdag slíbil separátní balíček pro Alevity, což je jistým příslibem do budoucnosti. Nesnese to ale odklad. Tato komunita není v centru pozornosti, protože v porovnání například s Kurdy je jejich otázka považována za marginální. Kurdská menšina má svoji stranu PKK a její ozbrojené a teroristické křídlo. Boje proti vládě si vyžádaly 40 000 životů. Má také ambice získat samostatnost na svých územích.
Alevité nikdy nevedli ozbrojený boj proti turecké vládě, snad kromě společného povstání s Kurdy v roce 1937. Nenárokují si samostatnost na nějakém území. Chtějí jen více svobody a uznání vlastních náboženských zvyklostí a životního stylu. Pro vládu je to přesto silná káva. Vláda reprezentuje totiž většinové sunity. Do všeho vstupuje navíc konflikt v Sýrii, který rozdmychává napětí mezi jednotlivými komunitami po celé oblasti. Není žádnou náhodou, že sedm mladých lidí, kteří přišli o život během protestů v istanbulském parku Gezi, byli Alevité.
Je to proto, že právě oni jsou největšími oponenty současného režimu. Reformy, týkající se této komunity, jsou proto pro vládu nutností, pokud chce skutečně zmírnit napětí ve společnosti a řešit dlouhodobé problémy Turecka. Nelze se ohánět jen poznámkami o sunitském ideálu jednoty všech muslimů. Jde prostě o to, že islám může mít mnoho podob, včetně synkretických. Z tohoto důvodu právě vztah k Alevitům bude hlavním testem vládní strany v následujících měsících a letech - tvrdí na závěr svého komentáře Mustafa Akyol.
Moldavští komunisté proti dohodě s EU
Představitelé Rumunska a Moldavska oznámili, že chtějí prohlubovat spolupráci. Rumunské noviny Capital ale varují, že jsou naivní představy o tom, jak bude nyní Bukurešť profitovat z moldavské privatizace. Rusko totiž tamní trh dávno obsadilo. Počet rumunských podnikatelů v Moldavsku se dá vyčíslit pomocí prstů jedné ruky. Mnozí to zkusili, ale jen hrstka vydržela. V Kišiněvu drží byznys v rukách Rusové. Týká se to všech oblastí, které působí občas feudálním dojmem a vládne v nich nedůvěra.
Časté jsou politické intervence do společenských záležitostí, široce rozšířený systém protěžování známých a příbuzných. V takovém prostředí se daří především firmám z Ruska nebo bývalého Sovětského svazu. Polská Rzeczpospolita v souvislosti s Moldavskem podotýká, že tamní komunistická strana se snaží zabránit podpisu asociační dohody s Evropskou unií. Chce vyvolat referendum. Může to ale podle citovaných novin ohrozit i další pro tuto zemi podstatné vztahy. Například s Ukrajinou.
Komunisté jsou odhodláni klidně položit vládu a vyvolat předčasné volby. I když není Moldavsko přímým sousedem Polska, jeho odmítnutí asociační dohody s unií bude mít negativní dopad na Ukrajinu. A všechno, co se týká Ukrajiny, má hned dopad i na Polsko. Průzkumy ukazují, že komunisté by mohli v referendu prohrát, přesto by se jim ale povedlo odvrátit podpis dokumentu, chystaný na summit Evropské unie ve Vilniusu už příští měsíc.
OSN a organizace, založené na víře
Týdeník Economist se zabývá organizacemi, založenými na víře. Činí tak v článku s podtitulem „Vize příštího světa“. A konstatuje, že když vznikla po válce Organizace spojených národů, byla to éra sekulárních mezinárodních vztahů. Nikdo tehdy neočekával, že by se mohlo náboženství zase někdy stát důležitým faktorem světového dění. Profesor Jeffrey Haynes z londýnské metropolitní univerzity ale ukazuje v nedávno publikovaném článku, že konec 2. světové války otevřel cestu k debatě o kulturní a ekonomické globalizaci a hodnotách.
To dalo vzniknout řadě organizací, založených na víře. Existuje jich široké spektrum, od charit, přes lobbistické organizace, až po nadnárodní společnosti, jako je například Organizace islámské spolupráce. Když padlo jho studené války, mnoho lidí si vzpomnělo na formulace z Charty OSN o pokroku pro všechny národy. Zlepšení života národů bylo na programu dne. Dalo to nové místo náboženským organizacím, některé získaly statut konzultantů při OSN. Nemluvily ale stejným hlasem.
Profesor Haynes je posuzuje z několika hledisek. Například z hlediska postoje k sexuálním otázkám a reprodukci. Konzervativní organizace zaujímají zcela vyhraněná stanoviska ve chvíli, kdy se začne mluvit o potratech či homosexuálech. Může jít přitom o organizace napříč denominacemi či dokonce náboženstvími. Rodinné hodnoty naopak sbližují mormony s katolíky nebo protestanty s ruskou pravoslavnou církví a konzervativními muslimy. Podobně existují i liberální seskupení, která pro změnu prosazují názory sekulárního liberalismu.
Křesťanské programy v ruských vlacích
V ruských vlacích budou hrát křesťanské programy. Všímá si toho Svobodná Evropa, která současně poznamenává, že mají prohlubovat znalosti cestujících, co se týče historie, filosofie a náboženství, především ale co se týče ruského pravoslaví. S iniciativou přišel Moskevský patriarchát. Poskytl sestřihy rozhlasových pořadů, které by měly být k dispozici ve dvou stovkách dálkových vlaků, a to už v následujících měsících.
Pořady se týkají života známých ruských světců, počátků křesťanství na Rusi a utváření ruského státu. V některých jsou také informace o klasických filosofech nebo o dějinách velkých vynálezů. Mluvčí ruských drah Jelena Mirošniková věří, že projekt přispěje ke zvýšení kulturnosti národa a povzbudí cestující k přemýšlení o osobních hodnotách a úctě k historii země a duchovnímu růstu.
Projekt se ovšem setkává i s kritikou. Někteří experti tvrdí, že porušuje ústavní principy sekulárního charakteru státních organizací. Ještě větší míra nevole se projevuje v republikách, kde není pravoslaví většinovým náboženstvím. V Kazani, hlavním městě většinově muslimského Tatarstánu, řekla reportérům Svobodné Evropy 17-letá Adilja, že podobné iniciativy mohou muslimy urážet. Jak dodává, je striktně proti takovým pořadům ve vlacích, kterými denně jezdí.
Dané programy jsou navíc jen v ruštině. O islámu v nich není ani zmínka. Podle mluvčí ruských drah ale nejde o žádné prosazování víry. Pravoslaví je podle ní prostě součástí dějin a kultury, přesně tak je také v pořadech prezentováno. Rusko je hrdé na svůj multi-religiozní charakter, nicméně řada vysokých činitelů byla v nedávné minulosti kritizována za příliš vřelé vztahy k Moskevskému patriarchátu. Velkou pozornost si vysloužila věta patriarchy Kirilla, který označil dlouhou vládu Vladimíra Putina za „Boží zázrak“.
Šéf ruských drah Vladimír Jakunin se neskrývá se svou vírou. Od církevních institucí dostal už tři vyznamenání, kromě pravoslavných ocenění, jež si dovezl ze zahraničí, konkrétně z Řecka, ze Srbska, Spojených států, České republiky či Slovenska. Každoročně přiváží také do Moskvy jeruzalémský oheň, uzavírá Svobodná Evropa.
Malalaj jako symbol
Kamarádky ze školy doufají, že pákistánská dívka Malalaj Júsufzaiová získá Nobelovu cenu za mír. Snít o tom ale mohou jen v tajnosti, protože společnost kolem nich je ohledně mladé aktivistky hluboce rozpolcená. Malalaj zázrakem přežila 9. října loňského roku útok teroristů Talibanu, kteří ji střelili do hlavy. Nyní je vyslankyní OSN pro vzdělávání. Ocenění a uznání si vysloužila od celebrit a politiků celého světa.
V údolí Svát na severozápadě Pákistánu ale na Malalaj mnozí pohlížejí podezíravě a dokonce i s opovržením. Jde o hluboce konzervativní oblast, která se obává západního vlivu, prý ohrožujícího společenské tradice. Dívčina dlouholetá kamarádka Safía ovšem podobné pochybnosti necítí. Ve městě, kde chodí na střední školu, mluví dokonalou angličtinou o své kamarádce i o právech žen. Podporuje také dívčinu snahu dostat všechny děti - dívky stejně jako chlapce - do školy.
"Bicykl nemůže jet pouze s jedním kolem. Společnost je jako bicykl, vzdělávání mužů je jeho prvním kolem a vzdělávání žen tím druhým," řekla Safía agentuře AFP. Zelené údolí Svát bývalo svého času lákadlem pro turisty, ale v roce 2007 se stalo válečnou zónou, když kontrolu nad ním převzalo hnutí Taliban a začalo tam prosazovat radikální islám. Pak ho dva roky na to vytlačila ofenziva pákistánské armády. Izolované oblasti ozbrojeného odporu tam ale zůstávají. Právě jedna z těchto skupin před rokem zaútočila na Malalaj - teroristé střelili dívku do hlavy, když jela ve školním autobuse.
Malalaj útok přežila a další rok strávila ve Velké Británii, kde se nejprve léčila, a teď tam pokračuje ve vzdělávání. Safíino smýšlení a názory sdílí mnoho dalších školaček v Mingoře, hlavním středisku údolí Svát. Dívky si přejí, aby jejich oblast byla známá něčím jiným než Talibanem a bombami. "Malalaj je vzor nejen pro nás, ale pro celý Pákistán," řekla čtrnáctiletá Rihana.
Po odchodu Talibanu se vzdělávání ve Svátu zlepšilo. Od roku 2011 stoupl počet dívek navštěvujících školu téměř na 50 procent, ovšem chlapců chodí do škol 90 procent. Úřady uvádějí, že jim chybí nejméně tisíc učitelek a 200 školních tříd pro dívky. Malalaj se stala jednou z nejznámějších teenagerek na světě a získala si podporu takových celebrit a osobností, jako je Madonna, Angelina Jolie, Hillary Clintonová, Bono či Gordon Brown.
Její vzestup ke slávě na Západě a časté výstupy v médiích ovšem vyvolávají podezření ve společnosti, která očekává, že se ženy budou držet mimo střed pozornosti. Podle Dilšád Bégamové, která vede vzdělávání dívek ve Svátu, paštunská společnost "nerada vidí ženy před kamerami". Maulana Gúl Nasíb, což je prominentní představitel jedné z hlavních pákistánských náboženských politických stran, je mnohem tvrdší. Doslova řekl: "Amerika si vytvořila Malalaj, aby podporovala svou vlastní kulturu nahoty a zostudila Pákistán po celém světě".
Podobné bizarní teorie nacházejí živnou půdu na pákistánských komunitních sítích, kde uživatelé zhusta píší, jak je šokuje, že Západ vynáší dívku, která byla "jenom zraněná", a zároveň přehlíží afghánské a pákistánské děti zabité americkými bombami. Mezi skeptiky patří i třiatřicetiletý řidič Alí Rahmán. Místní lidé ji podle něj nikdy nebrali vážně. Stala se prý slavnou jen díky světovým médiím. Jak dodává, vůbec nic se nezměnilo - jen Malalaj a její rodina získali pohodlný život ve Velké Británii.
Agentura připomíná, že Malalaj o sobě poprvé dala vědět, když v době vlády Talibanu nad údolím Svát psala pro zpravodajskou stanici BBC Urdu blog líčící každodenní život pod dohledem islamistů. Safía říká, že dokonce i lidé z její vesnice s ní nesouhlasili, ale tito kritici jsou podle ní "žárliví pokrytci". Když vláda po útoku na Malalaj chtěla na její počest změnit jméno její střední školy a pojmenovat ji podle Malalaj, postavily se proti tomu samotné studentky. Měly strach, že se stanou terčem útoku. Ani Dilšád Bégamová se o Malalaj neodvažuje mluvit na veřejnosti. "Bojím se a nemluvím o ní. Lidé o Malalaj mlčí, i když ji mají rádi. Pořád tady někde ve vzduchu visí strach," dodala pro agenturu AFP.
Vzhůru na Mars
Posílat astronauty na Mars superrychlou kosmickou lodí, kterou pohání jaderná fúze, se může zdát vědeckofantastickým snem. Podle odborníků je to však zcela reálné. Vědci, kteří tuto technologii vyvíjejí, totiž tvrdí, že fyzika spojená s raketami, vybavenými fúzními motory, již byla laboratorně demonstrována, takže takové zařízení může během několika desetiletí dopravovat lidi k rudé planetě za pouhých 90 dní.
"V podstatě je to realita," říká Anthony Pancotti ze společnosti zabývající se vývojem vesmírných pohonů. "K fúzi dochází ve slunci a také v našich laboratořích," citoval jej server Space. S použitím tradičních chemických pohonných systémů trvá cesta na Mars a zpět 500 dní. Strávit tak dlouhou dobu v hlubokém vesmíru představuje pro astronauty vážné zdravotní riziko, protože by byli vystaveni velké radiaci a museli by také hodně cvičit, aby minimalizovali řídnutí kostí a svalovou atrofii.
Vyvinout rychlejší pohon je proto jedním z hlavních cílů amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír, který chce dostat lidi do blízkosti rudé planety v polovině třicátých let. Pancottiho "fúzní" tým financuje NASA prostřednictvím svého Programu pokročilých novátorských konceptů. Výzkumníci svůj vývoj zaměřují na potenciální misi na Mars s lidskou posádkou. Měla by trvat celkem 210 dní - 83 dní cesta tam, 30 dní pobyt na planetě a 97 dní cesta zpět na Zem.
"Cítíme, že jsme si stanovili velmi dobrý cíl, velmi dobrou misi, a v zájmu jejího splnění se soustředíme na fúzní zařízení," říká Pancotti. K fúzi dochází při sloučení atomových jader, kdy se uvolní velké množství energie. Slunce a další hvězdy tuto energii přeměňují na světlo, tedy elektromagnetické záření. Daný jev, zvaný fúze, také dává nesmírnou destruktivní sílu vodíkovým bombám. Fúzní raketový pohon, na němž Pancottiho tým pracuje, by využíval plazma, vytvořené s využitím deuteria a tritia, což jsou těžké izotopy vodíku.
"Normální" vodík nemá žádné neutrony, deuterium jeden a tritium dva. Bubliny tohoto plazmatu, uzavřené v kovových kapslích, by se vstřikovaly do komory, v níž by magnetické pole způsobilo kolaps kapslí, takže by bubliny byly na okamžik stlačeny do fúzního stavu. Energie uvolněná fúzní reakcí by vypařila a ionizovala kov. Ionizované částice by pak trysky urychlovaly ven z lodi, čímž by vznikl tah. Energii potřebnou na palubě kosmické lodi pro spuštění celého procesu by generovaly solární panely.
Není žádný důvod k pochybnostem o proveditelnosti takového konceptu, říká Pancotti. "Je to pravděpodobně nejjednodušší, nejméně komplikovaný a nejlevnější fúzní pohonný systém, jaký můžete vymyslet. Základní fyzika byla v laboratoři s potřebným vybavením prokázána, fúze bylo dosaženo. Takže to, o čem hovořím, je postavit zařízení se známou fyzikou a s prověřenými metodami," konstatoval. Toto zařízení lze podle něj navíc sestavit z běžně prodávaných komponentů, takže žádné revoluční skoky ve výrobě by nebyly třeba.
Tým buduje vybavení a provádí experimenty s cílem pomoci přiblížit danou technologii realizaci. Doufají, že velkého milníku dosáhnou někdy v roce 2014. "Jsme v laboratoři, stavíme cívky, vykazujeme pokrok a příští rok budeme produkovat neutrony, abychom ukázali, že k fúzi dochází a že k ní dochází v měřítku potřebném k tomu, aby bylo možné postavit raketu s fúzním pohonem," říká Pancotti pro server Space.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
