Turecko působí problémy spojencům v iráckém tažení

Největším nebezpečím pro spojence dnes už totiž není Saddám Husajn, ale ironicky Turecko. To Turecko, které bylo po padesát let nejvyšším americkým spojencem v této oblasti a jehož pomoc měla být trumfovým esem, zaručujícím bleskový průběh války. Z původního plánu umožnit přesun více než šedesáti tisíc vojáků amerických expedičních sil přes Turecké území do severovýchodního Iráku jsou dnes trosky. Namísto toho, aby vlastním spojencům ze Severoatlantické aliance Turecko umožnilo rozvinout rozhodující údernou sílu obrněných divizí v místech, která jsou jenom několik hodin jízdy od Bagdádu, odmítlo nakonec ve čtvrtek i už dojednané a Tureckým parlamentem schválené přelety amerických vojenských letadel přes svoje území.

To znamená, že spojenci mohou v severním Iráku operovat pouze s několika tisíci muži zvláštních sil a obrněné jednotky se sem budou muset přesunout téměř tisíc kilometrů dlouhým pochodem z Kuvajtu. Kdyby potíže, způsobené Tureckem, končily jenom tím, bylo by to politicky i vojensky jistě velmi nepříjemné, ale s postupem času a poněkud většími ztrátami přece jenom zvládnutelné.

To, co se dovídáme z kusých informací, které ze severního Iráku přicházejí, však ukazuje, že Turecko se rozhodlo jít ještě dál. Podle všeho dokonce hrozí reálné nebezpečí, že to, co mělo být operací demokratické koalice proti diktátorskému režimu Saddáma Husajna, by se v příštích dnech mohlo zvrhnout ve zcela jiný regionální konflikt, který by mohl zpochybnit územní integritu Iráku a mír v celé oblasti.

Příčina má jméno Kurdové a jejich staleté úsilí o samostatnost. Iráčtí Kurdové si dokázali pod ochranou amerických a britských letadel na severovýchodě Iráku po roce 1991 vybudovat fungující správu včetně policie a dokonce i sedmdesáti tisíc ozbrojenců v různých a donedávna často znesvářených milicí. Kurdové ovšem žijí i těsně za hranicí sousedních států, v Íránu, v Sýrii a Turecku.

Nikde ovšem nemají takovou svobodu a tolik práv, jako v dnes zcela autonomním iráckém Kurdistánu. Turecko se přes opakovaná ujištění kurdských, ale i amerických představitelů obává, že svržení Saddáma Husajna povede k rozpadu Iráku a ke snahám o vytvoření samostatného Kurdistánu, který by podle jejich názorů ohrožoval územní integritu Turecka. Zvolilo však nejhorší představitelné řešení. Nejenom, že nedovolilo rozmístění amerických sil na severovýchodě Iráku, přesto, že by se tím celý problém automaticky vyřešil. Turecká armáda přisunula v posledních dnech k irácké hranici více než padesát tisíc vojáků a přes opakované výzvy kurdských představitelů zřejmě někteří z nich začali obsazovat příhraniční pásmo na irácké straně hranice.

Turecký velitel oblasti navíc vystoupil s mimořádně nešťastným výrokem, kde za svůj cíl označil odzbrojení kurdských milicí. Připomínám, že mluvíme o síle sedmdesáti tisíc ozbrojenců. Turecko, jak se v pátek ukázalo, odmítlo právo přeletu amerických letadel právě proto, že Spojené státy, stejně jako Evropská unie, zásadním způsobem odmítly právo Turecka vojensky okupovat Kurdistán a rozhodovat o jeho budoucnosti.

Podle posledních zpráv Turecko v pátek protestovalo proti tomu, co samo svojí neústupností způsobilo. Velitel amerických zvláštních sil v Kurdistánu ve snaze zabránit střetům podřídil se souhlasem kurdských předáků všechny jejich ozbrojené skupiny svému velení. Příslib konsolidace turecké politiky a hospodářství, který jen před několika málo měsíci přineslo drtivé volební vítězství umírněných islamistů premiéra Erdogana, mizí.

Roztržka se Spojenými státy může uvrhnout Turecko co hospodářské a politické krize obrovských rozměrů. Za pomoc v Iráku mělo Turecko příslib téměř třiceti miliard dolarů ekonomické pomoci. Bez nich zůstává samo s téměř stomiliardovým vnitřním zadlužením a hrozící finanční katastrofou.