Tunguska: Hledání kráteru

26. červen 2008

Už první výpravy byly překvapeny, že po Tunguském meteoritu nenašly žádný kráter. Vysvětlením může být třeba skutečnost, že většina terénu pod místem výbuchu je bažinatá, nebo že se po explozi těleso vypařilo a zbytek se rozprášil po okolí. Loni oznámila skupina italských geologů nalezení kráteru v jezeru Čeko, ale vědecký svět objev většinou neuznává.

Těžký terén
Hledat stopy po výbuchu, případně dopadu planetky v tak těžkém terénu, jakým je sibiřská tajga, je nesmírně obtížné. Je to velmi odlehlá a těžko přístupná oblast. Při pohledu do mapy na 61. stupeň severní šířky a 102. stupeň východní délky lze snadno zjistit, že nejbližší moře je opravdu hodně daleko. Ve středu Sibiře je tedy klasické kontinentální klima, což znamená málo srážek a výrazný denní i noční chod teploty vzduchu.

Tunguský meteor vybuchl nad střední částí Sibiře

Od padesátých let měří potřebné údaje meteorologická stanice ve městě Vanavara, které je od epicentra výbuchu Tunguského meteoritu asi 70 km daleko. Z jejích měření je vidět, že průměrné lednové teploty kolísají mezi -25 a -40 stupni, ovšem dosáhnout mohou až k -55 stupňům. Naopak léto je podobné jako u nás, i když kratší. Průměrné červencové teploty jsou kolem 20 stupňů, ale stejně jako u nás, se i zde můžeme dočkat 35stupňových veder.

Terén oblasti dopadu je bažinatý a plný divoké přírody. Už první Kulikova výprava hledala stopy v hustě porostlém novém lese, který tam za 19 let od výbuchu vyrostl. V tajze také dost často hoří, takže les, který vyrostl těsně po katastrofě, je v některých místech nahrazen novým. Zkrátka hledat cokoli, je v této oblasti těžké a to jsem ještě nezmínil útoky komárů a medvědů, o kterých se dokonce žertem říká, že jich je tu více než lidí.

Dlouhé hledání kráteru
Od roku 1927 žádná výprava kráter po meteoritu nenašla a vědci začali předpokládat, že snad ani žádný být nemůže. Těleso vybuchlo ve výšce 5 až 10 kilometrů nad povrchem a impaktní kráter vytvořit nemohlo. V posledních letech ale pokročily simulace a výpočty výbuchu meteoritů a ty nevylučují, že by mohl některý úlomek přežít. Ten by pak vytvořil kráter menších rozměrů než by vytvořilo původní celé těleso.

Zbylo po výbuchu meteoritu něco nebo ne? Jistotu nemá nikdo.

Letecký průzkum terénu ukázal, že je v oblasti spousta proláklin a puklin podobných kráterům. Vědci doufali, že na dně těchto vodou zalitých ploch najdou zbytky meteoritu nebo přetavené horniny. Když se v kráterech kopalo, zjistilo se, že v nich vůbec nic není. Všechny jsou bez jakékoliv příměsi cizího materiálu. Později se ukázalo, že krátery jsou v tajze zcela běžným útvarem. Tunguská oblast je totiž tvořená tzv. permafrostem - věčně zmrzlou půdou sahající až do hloubky 30 metrů. Pod ní jsou horniny z období prvohor a mezi nimi i horniny vyvřelé. Krátery jsou pak projevem věčně zmrzlé půdy, přesněji toho jak v létě postupně odtává a v zimě opětovně mrzne.

Překvapivý objev
Velký rozruch vyvolala až expedice 98 let po pádu meteoritu. V loňském roce publikovala skupina italských geologů článek, ve kterém tvrdili, že dlouho hledaný kráter nalezli. Podle nich je dnes zcela zalitý vodou a je to jezero Čeko.

Jezero Čeko měl na svém plánku namalované už vedoucí první výpravy L. Kulik roku 1927

Své tvrzení založili na několika důkazech. Podle nich má jezero netypický profil - má průměr 300 metrů a přitom je hluboké až 50 metrů, což je u ostatních jezer v oblasti neobvyklé. Profil jezera je podle nich podobný třeba impaktním kráteru Oděsa v Texasu. Navíc leží na trajektorii letu meteoru asi 8 km od jeho výbuchu. Kdyby největší úlomek pokračoval v letu, dopadl by zhruba do místa, kde je dnes jezero Čeko. Dalším argumentem je to, že nejsou doklady o existenci jezera před rokem 1908. Svůj seizmický průzkum interpretují italští vědci tak, že pod usazeninami na dně jezera, se nachází zóna, kde by přímo mohl být asi 10 metrový pozůstatek meteoritu nebo horniny přetavené impaktem.

Poloha jezera Čeka je 8 km po směru letu Tunguského tělesa

Nesouhlas vědců
Proti této teorii se ale okamžitě po zveřejnění zvedla vlna kritiky na odborný časopis Terra Nova, že článek vůbec vydal. Podle většiny odborníků je závěr o impaktním původu kráteru spíše naplněním přání badatelů, než důkazy podloženým faktem. Protiargumentů je celá řada. Kolem jezera jsou statné vzrostlé stromy, který by vznik kráteru určitě nepřežily. Vtok řeky Kimču do jezera je vedle jejího výtoku a to svědčí spíše o tom, že kráter je zatopený meandr řeky. Poloha kráteru 8 km od epicentra výbuchu navíc ve směru letu meteoru je sice nadějná, ale nikoli přesná. Z dobových výpovědí se nedá přesně určit směr letu a už vůbec ne úhel klesání. Plocha případného místa dopadu je mnohem větší a nemíří jen na jezeru Čeko.

Letecký snímek kráteru Čeko, ve kterém byla v počítači uměle snížena hladina jezera. Italští geologové z boloňské univerzity se domnívají, že do kráteru spadl úlomek tunguzského meteoritu.

Za nesmyslné označili někteří vědci tvrzení, že nejsou doklady o přítomnosti jezera před rokem 1908. Ony totiž nejsou ani doklady o tom, že by tam to jezero předtím nebylo. V řídce obydlené oblasti nikdo přesně nemapoval jezera, rybníčky ani řeky. Navíc ruský vědec K. P. Florenský už roku 1963 zveřejnil svůj rozbor sedimentů z jezera a datoval ho na 5 až 10 tisíc let. Zcela chybí vzorky z hlubších vrstev dna jezera, které by jednoznačně dokázaly, jestli tam je předpokládaný meteorit.

Dnes je na Zemi známo přes 170 impaktních kráterů a všechny mají něco společného. Horniny v samotných kráterech i jejich okolí jsou postiženy tzv. šokovou metamorfózou, tj. působením vysokých tlaků vznikajících při dopadu tělesa na povrch. Nic takového ale italští geologové v jezeře Čeko ani jeho okolí nenašli. Vědecký svět při tom právě toto považuje za hlavní kritérium řazení jakéhokoli kráteru mezi impaktní.

Poloha 20 známých impaktních kráterů v Asii

Ani argument netypického profilu dna není jednoznačným důkazem. Jezera s takovým profilem, kdy mají vůči průměru velkou hloubku, totiž vznikají i jinak. V této části Asie se přímo nabízí působení ledovce a zalednění jezera s takovým profilem dna dokáže vytvořit.

Čekání na důkazy
Italští geologové tedy přinesli řadu nepřímých důkazů a vzbudili tím o jezero velký zájem. Každá další výprava se teď bude snažit najít důkazy a teorii buď potvrdit nebo vyvrátit. Tým z boloňské univerzity se k jezeru Čeko chystá právě teď znovu a mimo jiné se pokusí vzít vzorky zpode dna jezera, kde by podle nich mohl být úlomek meteoritu.

Jasnými důkazy impaktního původu kráteru by ale bylo datování vzniku jezera radiometrickými metodami, tedy jestli je starší nebo mladší než rok 1908, nebo nález přetavených hornin případně meteoritu v jezeru. Jestli se to povede a celý svět dá italským geologům za pravdu, to ukáže budoucnost.

Další informace o pádu Tunguského meteoritu se dozvíte ve speciálním vydání pořadu Nebeský cestopis v sobotu 28. června od 20 hodin.
Přehled článků o Tunguském meteoritu na stránkách ČRo Leonardo.

autor: Petr Sobotka
Spustit audio