Trhliny Evropské unie

"Nevyhnutelnisté" argumentují historií. Za půl století se Unie změnila ze skromné šestičlenné skupiny, ochotné se domlouvat o těžbě uhlí a výrobě oceli, na gigant, který by už příští rok měl zahrnovat dvacet pět zemí. Krize a neshody prý byly i v minulosti, takže si nedělejme kvůli Švédům či Britům vrásky, však ono jim to dojde.

"Trhlináři" zase mají za to, že švédské referendum naznačuje prosazování konceptu vícerychlostní Evropy, ve které se různé skupiny různých států budou různě rychle spojovat k prosazení různě hlubokých úrovní integrace. Horkou módou je teď podle Economistu, společná obrana, a i zde se objevuje přesvědčení, že stačí, aby aktivní jádro, v tomto případě Francie, Německo a Belgie, začaly - a ostatní se časem přidají.

Jenomže, už nyní Velká Británie a Polsko jasně odmítají vytvoření velitelských struktur, které by byly oddělené od Severoatlantické aliance. A je vůbec možné vytvořit společnou obrannou a zahraniční politiku, která by vylučovala některé země, které používají společnou měnu? - ptá se Economist. A navíc - značné trhliny se objevují uvnitř eurozóny, kde Francie a Německo vytrvale porušují fiskální dohody, podle kterých žádná země v Unii nebude překračovat hranici tří procent rozpočtového deficitu. Holandsko dokonce hrozí, že za to Francii zažaluje u soudu Evropské komise.

A "katastrofisté" potom s napětím pozorují, co se za takové situace bude dít. Co udělají pověstně radikální francouzské odbory, pokud jejich země bude muset škrtat ve veřejných službách aby vyhověla požadavkům europravidel? A vzbouří se menší členské státy, pokud bude Francie pokračovat v porušování dohodnutých limitů? Jak poznamenává týdeník Economist, už nyní celá řada z těchto zemí opakuje výrok holandského evropského komisaře Fritse Bolkesteina: "Některé země v v eurozóně se zdají být rovnoprávnější než ostatní".

Na rozdíl od Švédska však ani Francie, ale ani Holandsko nikdy neuspořádaly referendum k přijetí eura. Navíc- jediné dvě země, které se toho odvážily - Dánsko a Švédsko, shodně tuto myšlenku odmítly. Švédský ministerský předseda Goran Persson měl asi pravdu, když po porážce v referendu prohlásil, že kdyby se někdo zeptal voličů v Německu, asi by to dopadlo stejně.

Dnes, když euro už běžně funguje, není ve dvanácti zemích eurozóny náznaků voličské nespokojenosti. Ale i to by se mohlo změnit v průběhu diskuzí o dalším prohloubení evropské integrace za pomoci nové ústavy Evropské unie. V té to chvíli mohou "nevyhnutelnisté" nabádat "katastrofisty" ke klidu. Mohou opakovat, že EU zatím přežilo všechny svoje krize.

Naopak - krize se často stávaly popudem k mnohem dalekosáhlejším integračním krokům. To všechno je pravda. Švédské referendum, jak končí redakční komentář z nejnovějšího čísla týdenníku The Economist, švédské referendum však zopakovalo v nejvyšší čas další známou pravdu. Evropská integrace je projekt elit a má velmi mělké základy voličské podpory. A jak se na stavbu evropské integrace přidávají další a další patra, její mělké základy ji mohou proměnit ve vratkou záležitost