Trampoty běloruské opozice

11. červen 2008

Sedmnáctiletý Ivan Szylo z běloruského města Saligorsk se k letošní maturitní zkoušce připravoval zbytečně. Den před složením závěrečné zkoušky se dozvěděl, že byl z gymnázia, které studoval, vyhozen. Za opoziční politické aktivity. Proti rozhodnutí okamžitě protestoval zástupce běloruského Helsinského výboru.

V uvozovkách "nedostudovaný" gymnazista, začal být politicky aktivní už ve 14 letech, kdy se svým starším bratrem začal podporovat nezávislou Frontu mladých. Její stoupenci rozdávali letáky kritizující režim Alexandra Lukašenka. Organizovali mítinky a pochody opozice.

Běloruská tajná policie proti Szylovi zahájila šetření za aktivity v neregistrovaných organizacích. Na protest proti vyloučení Ivana Szyly z gymnázia den před maturitní zkouškou odstoupila ředitelka školy. Běloruská opozice konstatovala. Jde o jasné zastrašování mládeže.

Otázkou je. Má takové zastrašování v tuto chvíli vůbec smysl? Podle v březnu zveřejněné studie na Litvě registrovaného Nezávislého institutu socioekonomických studií nehrozí ze strany mladých Lukašenkovi opozice, pokud se mu za pomoci Ruska podaří udržet, nebo zlepšit životní úroveň. Myslí si to 71 procent dotázaných mladých Bělorusů ve věku 18 až 29 let. Je pro ně mnohem důležitější zvyšovat životní standard než čelit stále sílícímu příklonu země k Rusku a zákazu aktivit opozice. 22 procent mladých je opačného názoru.

V květnu letošního roku v rozhovoru pro agenturu Reuters běloruský prezident Lukašenko prohlásil, že si dovede představit, aby po záříových volbách fungovalo v parlamentu několik zástupců opozice. Hodlá tak čelit kritice ze Západu, že v Bělorusku vládne nedemokraticky.

Opozice ale bývá ke své škodě tradičně rozhádaná. Tentokrát hodlá před volbami vytvořit společnou kandidátku. V jednotlivých obvodech by vždy kandidoval zástupce z té opoziční strany, která je v daném regionu nejsilnější. Například kandidát Běloruské lidové fronty v Minsku, Sociálních demokratů v Brestu, nebo Komunistické strany Běloruska v obvodě města Gomel.

Nicméně se zdá, že Lukašenko nepřipustí aby se do parlamentu dostali vedoucí leadeři opozice. Spojené státy předem varoval, aby se vyvarovaly narušovaní předvolební kampaně tím, co nazval nátlakovou diplomacií. Ve stejném smyslu se obrátil na Evropskou unii konstatováním. Cituji:"Dělejte si, co chcete. Mějte ale na paměti, že přes území Běloruska jde přes 50 procent dodávek ropy a 30 procent zemního plynu. A že jsme vždy byli poctivým partnerem."

Tlaky na stoupence opozice se projevují různými způsoby. Ve městě Grodno na hranicích s Polskem se například tamní komandatura tajné policie snažila od lékařů psychiatrické nemocnice získat důkazy o údajných psychických chorobách 39 nejaktivnějších členů místní opozice a jejich rodin. Podle jednoho z údajně psychicky chorých s odůvodněním, že kdo je v opozici, nemá to v hlavě v pořádku.

Zástupce nejznámějšího vůdce běloruské opozice Alexandra Milinkjeviče Juraše Gubarevicze vyšetřuje policie za účast v sérii znásilnění v letech 1984 až 1994. Tedy v době kdy mu bylo mezi 4-mi a 14ti lety.

Alespoň jedna pozitivní zpráva na závěr. Na počátku zmiňovaný student Ivan Szylo, vyhozený z gymnázia v Saligorsku těsně před maturitou za politické aktivity, střední školu dokončí. Bude to v Estonsku, kde jeho vrstevníci požádali ministra školství, aby umožnilo Ivanu Szylovi završit studia v Estonsku. Stejně jako 15 dalších jeho krajanů, kteří byli z politických důvodů vyloučeni ze škol v rodném Bělorusku.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Alexander Tolčinský
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.