Topolánek obhájil post předsedy ODS

Předseda Mirek Topolánek částečně svým přičiněním, ale více vlivem velmi příznivých politických souvislostí se vypracoval z méně výrazného politika v předsedu silného, proti kterému si nikdo netroufl protikandidovat. ODS se chystá dobýt poslední kótu, kterou je Poslanecká sněmovna a z ní vyplývající vláda. Tak se vyjadřují většinou o sjezdu média. Strana má k úspěchu nastartováno a vidí i svého koaličního partnera, KDU-ČSL, v jejímž čele je spolupráci nakloněný a ve vládě se neprofilující předseda Kalousek.

V našem pořadu jsme nicméně už mnohokrát upozornili, že volby do Poslanecké sněmovny jsou přece jen něco jiného než volby do Evropského parlamentu, Senátu nebo krajských zastupitelstev. Ve všech těchto případech byla volební účast velmi nízká. Na kolik stále ještě velmi málo voličů chápe skutečný význam těchto institucí. A popravdě řečeno není se někdy jim co divit. Jedině při volbách do Poslanecké sněmovny většina voličů dobře chápe, že jde asi o více. O rozhodující část zákonodárného procesu a rozhodující sílu výkonné moci, kterou je vláda.

Účast je proto vyšší a rozhodování uvážlivější. A v tomto případě se dosavadní příliš viditelné úspěchy mohou ukázat spíše handicapem, neboť český volič často vyvažuje, a když má pocit, že některá strana začíná příliš dominovat, podporuje schválně tu slabší. Je to logický pocit. Vyplývající ještě z podvědomé vzpomínky na vládu jedné strany. Na volebním kongresu ODS zazněly sice ne příliš silné ale přesto hlasy před tímto efektem varující. Avšak je otázka, zda-li nakonec nepřeváží mediální obraz spokojené strany, čekající jen na vítězství, nebo až se její soupeři definitivně rozloží.

Popravdě řečeno české voličské vyvažování mělo sice za následek dlouholetou malou schopnost české politické scény sestavit vládu se silným mandátem, ale na druhé straně jde o efekt zajišťující opravdovou vyváženost v tom dobrém slova smyslu demokratických mechanismů. Jde totiž o to, že každá politická síla, pokud nemá kvalitní a adekvátní oponenturu, tedy opozici, může velmi rychle zdegenerovat, aniž by si toho sama všimla. Z tohoto hlediska není proto situace pro ODS zase tak úplně dobrá.

Samozřejmě, hraje pro ni zejména to, že její oponenti jsou vnitřně velmi oslabeni. Vládní koalice jako celek je velmi slabá, její dominantní síla ČSSD je rozložena konflikty, Unie svobody už v podstatě neexistuje a nejkonsolidovanější vládní síla KDU-ČSL se už otevřeně připravuje na vládu příští a leští svůj široký koaliční potenciál. Někteří publicisté právě v této souvislosti vyslovují obavy, že nebude dobré pro český politický systém, když vše ovládne jedna strana, byť o jejím demokratickém profilu nemůže být pochyb. Ze strany politiků oponentních stran je tato obava také vyslovována, ale tam to má podtext politického boje.

Je třeba v této situaci především spoléhat na to, že přece jen český demokratický systém je už natolik silný a vyspělý i se svými institucemi, že se není třeba bát silné politické síly. A je to také velká odpovědnost samotné ODS, pokud se jí podaří to, co si předsevzala, aby i v případném triumfu nezapomněla na důležitá slova ve svém názvu, občanská a demokratická. A samozřejmě je možné si přát, aby i ostatní politické síly vybředly ze svých krizí, aby na nich mohl stát systém vyvažování, nejen z nouze, ale i z přirozenosti.