Tomáš Procházka: Vrtěti voličem

Nekonečný proud ilegálních imigrantů, kteří touží jen po jediném: Usadit se v České republice a začít nás bít, okrádat a užívat si přitom státní benefity z našich kapes. A nakonec města plná policistů a vojáků s tanky a obrněnými transportéry, čelících bombami opásaným fanatikům. Zkrátka boj. Buď my nebo oni!

Problémy zdrojových států migrace nemají řešení přímo na místě

• Upravit
• Smazat

Asi jedna třetina obyvatel západoafrické Guiney žije podle OSN v extrémní chudobě. To znamená, že musí vyjít s méně než dvěma dolary na den. Průměrná délka dožití je v zemi necelých 60 let a z tisíce narozených dětí jich nepřežije 58. Guinea navíc nevyváží téměř nic jiného než nezpracované suroviny.

Asi takto si mohou někteří voliči představovat blízkou budoucnost, pokud se jako deus ex machina zavčas neobjeví anděl spásy a zachránce všech ryzích Čechů, Slovák Andrej Babiš. Pan premiér včas zkrotí zbytečné emoce, které předtím v synergii s panem prezidentem zdárně vyvolal.

Silně to evokuje legendární film Vrtěti psem, kde Robert de Niro ve spolupráci s Dustinem Hoffmanem, stvoří neexistující válku v Albánii, aby zájem médií a veřejnosti odvrátili od právě nekonvenujícího politického tématu.

Přesně tak to praktikují největší PR mozky hnutí ANO, ať už je to mistr analýz Alexandr Braun nebo guru sociálních sítí, ale nejenom jich, Marek Prchal. Pro Andreje Babiše má prý cenu zlata.

Princip této permanentní kampaně je před veřejností umně zmarginalizovat všechny skutečné problémy státu a zaplnit hlavičky potenciálních voličů jediným velkým tématem zvaným migrace.

Dominantní téma voleb

Jak z minulosti dobře víme, komunální a zvláště pak senátní volby nepatří v Česku, eufemisticky řečeno, zrovna k nejnavštěvovanějším. Právě proto, jak soudí politolog Ladislav Mrklas, chce ANO zmobilizovat voliče právě tématem migrační expanze – tak, aby neváhali a k volbám přišli, dokud je ještě čas.

Petr Holub: Co když přijdou uprchlíci

• Upravit
• Smazat

Symbolem nadcházejícího léta se stává další uprchlická či azylová krize. Nejde o to, že Evropu zaplavují po nekontrolovaných cestách statisíce migrantů z Asie a Afriky, ke konfliktu stačí obavy, že by tomu tak mohlo být.

Jsem docela zvědav, jakou rétoriku zvolí Tomio Okamura, neb je nad slunce jasné, že hnutí ANO se takto snaží vyluxovat elektorát SPD. Ostatně, to už je de facto tradice. ANO průběžně přebírá nespokojené voliče prakticky odkudkoliv, vždyť je tu také pro všechny.

Ale dovolte mi teď uvést několik čísel, jež uvádí společnost Člověk v tísni a Eurostat. V České republice zažádalo v roce 2017 o azyl nebo alespoň takzvanou doplňkovou ochranu, jež se uděluje na dobu určitou, 2 407 migrantů a počet těch, kterým bylo vyhověno se pohybuje v řádu desítek, maximálně dvou, tří stovek. 

Pro srovnání: V roce 2004 se o azyl v Česku ucházelo patnáct a půl tisíce migrantů, tedy asi šestkrát více než vloni. A po pravdě, věděli jsme vůbec o tom?

Tomáš Procházka|foto: Khalil Baalbaki

Určitě tím nemíním, že bychom snad měli problém migrace jakkoliv bagatelizovat, i když se Česka aktuálně skutečně téměř netýká, je jistě správné a přínosné, že se snažíme dosáhnout konsensu v rámci celé EU. Ale vytvořit z migrace dominantní téma voleb, je skutečně poněkud absurdní. 

V tomto případě opravdu platí přísloví, jak udělat z komára velblouda. V Česku na to máme odborníky. Ale hlavní otázka zní: zda a jak moc s sebou necháme či nenecháme vrtěti.