Tlustého nešťastná taktika

Zaplatí ji prý ze stranické a nikoli státní kasy a bude podle nich obsahovat pravdivé údaje. Problém je v tom, že nelze jednoznačně určit, jaké sumy odpovídají realitě.

Záleží na tom, co se kam započítá a co nikoli. Z tohoto úhlu pohledu mohou političtí oponenti dojít k diametrálně odlišným číslům a budou mít svým způsobem pravdu. Názorně to lze ilustrovat na jednom z inzerátů zadaných ministrem financí. V něm se mimo jiné tvrdí, že státní dluh dosáhl výše 1,3 bilionu korun. Došlo by tak během pár měsíců k jeho nárůstu zhruba o čtyři sta miliard. Ekonomové vše přepočítali a zjistili, že rozdíl mohl vzniknout tím, že Tlustý do dluhu započítal veškeré státní záruky.

Zjednodušeně řečeno. Při určitých úvěrech ručí za jejich uhrazení stát. V momentu, kdy dlužník není schopen splácet, přechází tato povinnost na bedra státu. Ministr financí by tak mohl mít pravdu, ale za předpokladu, že by všichni dlužníci nedostáli svým závazkům, a musel by je za ně řešit stát. Samozřejmě to nelze úplně vyloučit, zároveň to není nijak pravděpodobné.

Pak už záleží na úhlu pohledu. Jeden může nabízet tvrzení, že sociální demokraté zamlčují skutečnou výši dluhu. Druhý zase může poskytovat argumenty k osočení, že občanští demokraté naopak státní dluh zbytečně nafukují. Zkrátka veřejné finance jsou příliš komplikovaným problémem, aby se dal řešit na stránkách novin a ještě ke všemu formou placených inzerátů.

Na této taktice je rovněž problematické to, že dění kolem státních financí sledují zahraniční investoři a finančníci. V době, kdy je značně rozkolísaná politická situace v Polsku, kdy Maďarskem otřásaly nepokoje a kdy na Slovensku je u moci koalice jejíž součástí jsou i subjekty s kontroverzními předsedy Mečiarem a Slotou, mohou některé výroky v České republice vyvolávat nervozitu ve finančních kruzích. Proto je v této souvislosti logické, že náměstek ministra financí Janota upozornil na nebezpečí, že by mohlo dojít ke snížení tzv. ratingu České republiky. Zjednodušeně řečeno jde o důvěryhodnost, nebo chcete-li o kvalitu klienta, kterému mohou být poskytovány úvěry. A opět zjednodušeně řečeno, čím horší pověst, tím vyšší úrok z půjčky. Proto Janota tvrdí, že pokud by došlo například ke zvýšení úroku o jedno procento, mohlo by se splácení dluhů prodražit o šet miliard. Z hlediska celkového objemu státních financí to sice není závratná částka, u některých rozpočtových kapitol však jde o nezanedbatelnou sumu.

V souvislosti s Janotovým veřejným vystoupením může existovat jedna zásadní otázka. Proč se nesnažil ministrovi ve zveřejnění inzerátu zabránit a proč ho na nejrůznější komplikace dopředu neupozornil? Odpověď na ni mohou dát pouze Tlustý s Janotou. Každý z nich podle očekávání tvrdí něco jiného. Ministr říká, že údaje odpovídají číslům, která Janota zveřejnil na dvou tiskových konferencích. Náměstek naopak popírá, že by s inzerátem měl cokoli společného. Dá se z toho vyvodit, že podle jeho názoru byl postaven před hotovou věc a že se rozhodl na ni reagovat v novinách. Na čí straně je pravda, není z pohledu kvality státních financí až tak důležité.

Podstatné je, že zde byl vyvolán rozruch, který za určitých okolností může mít negativní dopad na české hospodářství. Paradoxní na tom je skutečnost, že polemika vznikla kvůli návrhu státního rozpočtu na příští rok, který nechala Paroubkova vláda Topolánkovu kabinetu. Původní varianta počítala s 88 miliardami, nová verze plánuje schodek jednadevadesátimiliardový. Po lavině kritiky žalostného stavu financí se tak ministr dostal k velmi podobnému schodku, jako plánoval jeho předchůdce. Na cestě k tomuto zjištění utratil zbytečně pár set tisíc korun, dostal se do sporu se svým náměstkem a také s hlavním poradcem a mohl ohrozit dobré jméno české ekonomiky v očích zahraničních investorů a finančníků.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .