Thomas Kulidakis: Více otázek než odpovědí v souvislosti se zatčením Sáliha Muslima

Naopak pro věrné režimu tureckého prezidenta může být Muslimovo osvobození důkazem, dle jejich názoru nespravedlivého, ostrakizování dnešního Turecka západními spojenci. Pro nás ostatní zůstává řada otazníků vyplývajících z postupu českých úřadů, obzvláště policie, které si zaslouží být zodpovězené. A rozhodně by neměly vyšumět do ztracena.

Tak například je český stát dlužen svým občanům vysvětlení, jak to všechno vlastně bylo. Nejdříve oficiální místa tvrdila, že byl dotyčný kurdský politik zatčený na základě zatykače Interpolu, který reagoval na žádost tureckého soudu a tureckých úřadů. Nejčerstvější informace říkají, že to tak není, a že česká policie reagovala na údajnou přímou žádost tureckých protějšků.

Dobrá, pokud to tak je, bylo by dobré také dovysvětlit, jestli je možné čekat, že si může jeden stát zavolat do druhého a nechat zatknout občana třetího státu, v tomto případě Sýrie, když vlastně nebyl reálný důvod. To znamená, je možné, že přílišná proaktivita a přičinlivost může podrývat rovnost před zákonem a vládu práva?

Další verze případu, kterou nám sdělil ministr zahraničí Martin Stropnický, s douškou, že ale jistý si není, protože na předmětné bezpečnostní radě státu nebyl, je, že Sálihovi Muslimovi v Praze a České republice hrozilo nebezpečí. Možná i smrtelné. Pokud to tak je, není úplně jasné, proč dotyčného policie zadržela, musel k soudu a následně byl propuštěn.

Martin Stropnický|foto: Filip Jandourek

Přesné vysvětlení

Logické by přece bylo danou osobu naložit třeba do auta a rychle ho odvézt ze země, případně mu přidělit ochranku a vyčkat, než hrozba pomine. Český šéf diplomacie slíbil, že se nechá pečlivě informovat a doufejme, že vysvětlení sdělí také veřejnosti.

Okolnosti kolem návštěvy kurdského politika v Praze, kam přijel z jiných unijních zemí, zahalil také závoj určitého sebemrskačství. Jeho stoupenci tvrdí, že si Českou republiku Turecko vybralo jako údajný nejslabší článek, na který se dá přitlačit. A to prý třeba kvůli neblahému konci stavby elektrárny v Turecku nebo kvůli našim dvěma občanům v tureckém vězení. Anebo možná proto, že s Tureckem se doposud udržovaly dobré vztahy.

Vzhledem k dosavadnímu vývoji a vyústění celého případu u soudu lze ale říci, že české úřady, minimálně soudnictví a diplomacie, odolaly lákadlu kšeftování s lidskými osudy a velkými projekty výměnou za jiný lidský osud. Což je dobře. Turecko totiž zkouší nejen nás, ale i naše zahraniční partnery, včetně Spojených států, Itálie, Německa nebo Řecka.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Například případ italských těžařů společnosti Eni, ohrožovaných u Kypru tureckým válečným loďstvem, má přijít na přetřes v rámci NATO, což požaduje Řím. Nynější, v podstatě směšné štěkání tureckých představitelů a diplomatická nóta by nás tedy neměly příliš znervózňovat, protože to je znamení, že jsme na tom podobně, jako řada našich spojenců.

Co se samotného kurdského politika týče, pro dokreslení zmatku o okolnostech je dobré zmínit ještě jednu informaci, no vlastně spíše kuloární drb. Údajně mělo dojít v hotelu k potyčce, následně někdo přivolal policii, ta pak u zatčeného za neupřesněných okolností zjistila, že je v nějaké databázi a rozjely se kola ústící v diplomatickou přestřelku, z níž jsme ale vyšli se ctí. I tak si ale přesné a neměnné vysvětlení všech souvisejících okolností zasloužíme.