Thomas Kulidakis: Proč k nám americký ministr zahraničí Pompeo nepřijel

Jan Fingerland: Nemocný Trump v nemocné Americe

• Upravit
• Smazat

Že Evropa je v rozkladu je Američanům jasné už asi tři sta let. Při pohledu na situaci v tamní politice se zdá, že Spojené státy v rozkladu nejsou, protože už se rozložily.

Zámořská diplomacie už před příletem svého šéfa na starý kontinent dala jasně najevo, o co jí jde. V případě Maďarska se jedná o legitimní obavu z přílišné příchylnosti k čínskému drakovi i ruskému medvědovi. Americký jestřáb se tedy bojí, že osobní přátelství Viktora Orbána s ruským vládcem Vladimirem Putinem je stejně hrozivé, jako čínské peníze mířící do maďarské infrastruktury.

Maďarsko, Slovensko a Polsko

Nejedná se přitom jen o financování železniční tratě spojující Budapešť se srbským Bělehradem. Čínské i ruské peníze si mohou zařídit takzvaná „zlatá víza“, neboli koupit si unijní občanství. Případné použití čínských technologiích na výstavbu datové dálnice je už jen pověstná třešnička na dortu. Kdo ale kdy byl v Maďarsku, jistě ví, že země je chudá a kromě evropských fondů jí východní peníze výměnou za trošku vlivu vadit nebudou. Obzvláště, když může Orbánova vláda ovlivňovat společné unijní pozice.

Lukáš Kovanda: Největší hrozba Babišově vládě? Dohoda Trumpa s Číňany

• Upravit
• Smazat

Čína si chce uchlácholit Donalda Trumpa. A ukončit tak obchodní válku. Do Washingtonu vyslala na jednání svoji delegaci.

V případě Slovenska je situace přece jen trochu jiná. Země se snaží být unijním premiantem, přijala euro a oficiálně se drží spíše na prozápadní straně. Washington ale musí nést nelibě slovenskou neochotu uznat Kosovo, jeden z amerických šípů zaseknutých do hřbetu ruského medvěda a jeho spojenců. Přílišná protiruská aktivita není ani možná z jednoduchého důvodu, kterým je slovenská závislost na ruském plynu. Vražda novináře Kuciaka Slovensku také nepřidala, ale obecně by šéf americké diplomacie neměl mít problém udržet slovenské ovečky ve svém stádu.

Případ Polska je specifický z jiného důvodu. Polsku se z hlediska vojenství a geopolitiky dostává vše, o čem si Slovensko s Maďarskem mohou nechat jen zdát. Polsko je velká země, Poláků je skoro čtyřicet milionů a nedůvěru k Rusku má tamní vládní garnitura jako základ svého zahraničněpolitického postupu. Z tohoto hlediska je spíše otázkou, jestli Mike Pompeo splní svým hostitelům sen, za který jsou dokonce ochotní zaplatit. Jeho zhmotněním by podle Varšavy byla zvláštní základna armády Spojených států na polském území. Čím více vojáků a techniky, tím lépe.

U nás není co řešit

Problém ale je, že taková základna by porušovala smlouvu, kterou s Ruskem uzavřelo NATO v roce 1997. Podle ní nemají být ve východní Evropě rozmísťované stálé vojenské síly. Co se týká Číny, Varšava je roztrpčená, že z čínských investic zbyly především nenaplněné sliby. Jasně se to projevilo při posledním jednání šestnácti států střední a východní Evropy s Čínou v bulharské Sofii. Polsko tedy zcela jistě rádo učiní, co americkému ministrovi zahraničí na očích uvidí.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Ve světle výše zmíněného se nepřítomnost amerického ministra zahraničí v naší zemi jeví jako logická. Za prvé nejsme strategicky dost významná, velká a mocná země, od Ruska nás dělí výše zmíněné nárazníkové unijní státy a za nimi další. V tradičně rozhádané zemi bychom také museli řešit, kdo se nechá více nebo méně mistrovat od Američanů.

Čínské investice do infrastruktury navzdory touhám pana prezidenta Zemana neplynou, takže z americké strany není vlastně co řešit. Navíc náš ministr Petříček se do Washingtonu sám chystá, takže si případné americké názory může vyslechnout na místě.