Thomas Kulidakis: Mešita v Aténách a boj proti radikalizaci muslimů

Proti byli poslanci krajně pravicového Zlatého Úsvitu a konzervativní strana Nezávislí Řekové. Tsiprasova vláda tak navazuje na dřívější plán snad všech vlád, které v minulosti slibovaly prosadit stejný krok.

Pro úspěch je důležitá také podpora aténského starosty, který k vládní Syrize nemá vůbec blízko. Byl kandidátem dnešní opozice, především její socialistické části. Ba co víc, plán na postavení centrální mešity za necelý milion euro má podporu také převážné části medií a veřejnosti.

Na pozemku patřícím řeckému námořnictvu bude umožněno modlit se a scházet přibližně dvousettisícové náboženské menšině muslimů žijících v Aténách. Další minorita se nachází v řecké Thrákii a také mezi běženci, kteří uvízli v Řecku po uzavření severních hranic ze strany Skopje.

Vzhledem k vyhrocené debatě odehrávající se ve vztahu k islámu v České republice je zajímavé podívat se na argumenty, kterými řecká vláda obhajuje stavbu. Podle ní je totiž kritika, že Atény jsou jednou z mála evropských metropolí bez mešity, oprávněná. Je prý ostudné, aby byli muslimové odsouzeni k modlení se ve sklepech a garážích, jak je tomu doposud.

Násilí nebude tolerováno

Nejen to. Podle řecké vlády také takový stav nahrává možné radikalizaci náboženské menšiny. Tím, že vláda postaví mešitu, dá najevo dobrou vůli. Jinověrci v jinak z 98 procent křesťanském Řecku tak nebudou mít pocit občanů druhé kategorie. Protože podle vlády i veřejného mínění právě takové podmínky jsou podhoubím pro radikalizaci.

Řecká veřejnost, média i vláda striktně odlišují uprchlíky, kteří prchají před válkou před těmi, kteří je vyhánějí bez ohledu na víru|foto: ČTK/AP, Thanassis Stavrakis,ČTK

Navíc centrální mešita za peníze státu dává řecké vládě možnost zaměstnat imáma, který se hlásí k nepolitickému a nenásilnému výkladu islámu. V nynějších domácích modlitebnách je ztížený přístup k informacím, zdali se nevynořil nějaký salafista či jiný šiřitel politické doktríny džihádismu.

Řečtí vládní představitelé dokonce přímo zmínili Belgii a Francii. Prohlásili, že právě nepodařená integrace a odsunutí imigrantů na druhou kolej jsou jedním z kořenů dnešních problémů. Stavba mešity by tak měla být doplněním dalších opatření, které mají prokázat toleranci společnosti i řeckého státu. V kombinaci například s plánem vzdělávání dětí běženců.

Zároveň s tím však daly bezpečnostní složky jasně najevo, že jakékoliv nábožensky motivované násilí nebude tolerováno. Jedná se o přístup, který vykazuje značnou odolnost vůči hysterickým reakcím.

Řecká veřejnost, média i vláda striktně odlišují také uprchlíky, kteří prchají před válkou. Před těmi, kteří je vyhánějí bez ohledu na víru.