Těžce splnitelný cíl ODS

Otázka je, zda-li k vytvoření tohoto dojmu jeden Kongres stačí. A bude-li to stačit vůbec k cestě do vládních křesel.

Úkol je přitom jasný, ODS musí nejen vyhrát volby, což je přirozený cíl každé politické strany, ale potřebuje je tentokrát vyhrát naprosto drtivě. Osm let čeká ODS na svůj návrat do vlády. Ještě před rokem to vypadalo, že splnit tento cíl nebude nic složité. Její největší levicový rival, ČSSD, se potácela od krize ke krizi a působila dojmem, že už se sama smiřuje se svou cestou do naprosté bezvýznamnosti. Jenže pak najednou přišel nový lídr, Jiří Paroubek, který po vzoru Miloše Zemana razantní politikou přivedl straníky k pořádku. Náskok ODS se v preferencích smrsknul na minimum.

ODS tedy musela o víkendu předvést především tři věci. Že se Paroubka nebojí, neztrácí vůli k vítězství a odhodlání dostat se zpět do vlády, za druhé že stojí za svým dosavadním šéfem a za třetí že se otevírá širokému voličskému záběru. To vše se na Kongresu podařilo, protože ho evidentně organizovali schopní političtí profesionálové. Jenže prohlášení z Kongresu stárnou rychlostí, jako to známe u včerejších novin, o kterých se říká, že není nic staršího.

ODS bude muset tyto tři věci nyní prakticky dokazovat až do termínu řádných voleb v červnu 2006. V nich pak musí, pokud se chce dostat k vládě, dosáhnout oněch kýžených 36 procent, o kterých byla řeč na Kongresu. Parlamentní matematika v Poslanecké sněmovně je totiž neúprosná. ODS se nyní může spolehnout jen KDU-ČSL, jejíž vedení je nyní spolupráci s ODS velmi nakloněno. Jenže zatím je téměř jisté, že jiný další případný spojenec do vlády s ODS volebně neuspěje, jako by byla někdejší ODA nebo nyní Unie svobody. Ani žádná jiná, nová strana.

A pokud za bernou minci vezmeme, že KDU-ČSL má limitované voličstvo ve výši maximálně deseti procent, pak už nyní můžeme říci, že je velmi málo pravděpodobný návrat ODS do vlády v této konstelaci. Klást si můžeme otázku, zda-li má KDU-ČSL potenciál dostat se nad deset procent a ODS nad třicet. Český volič často vyvažuje svou podporu a pokud ODS už má velký vliv skoro na vše ostatní, kromě Poslanecké sněmovny, tedy na krajská zastupitelstva, Senát, prezidentský úřad a mnohá velká města, pak tento efekt může zapůsobit.

Ukazuje se nyní plasticky, jak ODS v této situaci chybí nějaká menší liberální strana, která by dodala zbývající potřebné hlasy. ODS tedy nezbývá než se pokusit jít cestou, ke které byla mimochodem vždy vyzývána, aby se co nejvíce rozkročila a pokusila se získat všechny hlasy na pravici, snad vyjma těch lidoveckých, a dále většinu hlasů protestních, nespokojených se současnou vládou, a v neposlední řadě hlasy těch, bojících se zapojení KSČM do vlády. Je to úkol prakticky nesplnitelný, ale ODS se o něj zjevně chce pokusit.

Jak se jí dařilo naplňovat potřebné principy dosud? ODS vždy působila dojmem strany semknuté a názorově dosti sevřené. Ke svým politickým soupeřům, ale také odpadlíkům, byla nekompromisní. Kdo není s námi, je proti nám, jako by dlouhodobě bylo její heslo. Proto také jistá část pravicových voličů dávala přednost menším liberálním stranám. Bude tedy snaha o jisté otevření působit nyní důvěryhodně?

Strana bývala často spojena spíše s lépe sociálně postavenými vrstvami společnosti. Často příliš okatě a ostentativně to dávala najevo. A její rival ČSSD tento dojem jen podporoval, zatlačil ODS do pozice strany údajně jen pro horních deset tisíc. Jak bude působit důvěryhodně, když nyní má strana sedm měsíců, aby dokázala, že je stranou pro všechny?

ODS neměla zatím příliš štěstí ani na své osobnosti. Dlouholeté panování jejího zakladatele Václava Klause způsobila těžkou pozici jakémukoli jeho nástupci. Současný předseda Mirek Topolánek není jistě ideální lídr strany, která má takové obtížně splnitelné úkoly. Nespokojenost s jeho vedením je ve straně permanentně přítomná, i když na sjezdu se jí podařilo zcela upozadit, protože tak blízko k volbám je už pozdě hledat nového šéfa.

Topolánkovi bývá vyčítáno slabé charisma a malá schopnost reagovat na politický styl současného vedení ČSSD. Dále určitá uzavřenost a výběr spolupracovníků. A také neschopnost více využít úspěšných komunálních a krajských politiků.

A nyní tedy k tomu můžeme ještě přidat i jeho jasné slovo, že jiná alternativa než vláda s KDU-ČSL pro něj nepřichází v úvahu, tedy žádná velká koalice. Jenže pokud se to nezdaří, jako že to bude těžké, ODS bude v opozici další čtyři roky. Otázka je, zda-li to ještě pak vůbec může přežít. V tomto smyslu tedy Kongres ukázal jasné linie současné politiky. Pro ODS přes všechen kongresový lesk nejsou právě nejvýhodnější.