Teroristické útoky v Moskvě a Dagestánu a vliv militantních islamistů
Teroristické výbuchy z tohoto týdne v Moskvě a dagestánském Kizljaru vzbudily všeobecný zájem o stopy, vedoucí k militantním islamistům. Skloňuje se jméno populárního kazatele Saída Burjatského, kterého před několika týdny zabily ruské bezpečnostní služby v Ingušsku. Autorem zamyšlení nad rolí islámu v čečenském odboji je Libor Dvořák.
Saíd Burjatský, vlastním jménem Alexandr Tichomirov, byl v poslední době označován za hlavního náboženského ideologa zbytků čečenského protiruského odporu. Narodil se v roce 1972 v burjatském Ulan Ude v rodině křesťanské ruské matky a Burjata, vyznávajícího buddhismus. Přestože se původně učil v buddhistickém klášteře (datsanu), sám se už jako chlapec začal zajímat o islám a v 15 letech k němu konvertoval. Příslušné vzdělání pak získával jak v Rusku, tak také v Egyptě a Kuvajtu.
Po návratu do Ruska v roce 2005 pracoval v náboženském nakladatelství Umma a působil i v ústřední moskevské mešitě. Velké popularity dosáhl mezi muslimskou mládeží na celém postsovětském teritoriu, když prostřednictvím internetu začal v ruštině šířit svá militantní prohlášení, zdůrazňující význam džihádu.
Zvuk: „Alláh řekl, bojujte s nimi a Alláh je potrestá vašima rukama“.
V roce 2008 tajně odjel do Čečenska a v pouhých 26 letech se tu stal hlavním šiřitelem islámské víry. Loni v červenci údajně stál za nezdařeným atentátem na čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova před divadelní budovou ve středu Grozného. Při atentátu zahynuli tři vysocí policejní důstojníci, ale prezident sám se zpozdil a skoro jisté smrti tak unikl. Na Saída pak vyhlásil hon, který skončil kazatelovou smrtí. Dnes se stále častěji mluví o tom, že Saíd Burjatský se podílel i na přípravě 30 atentátnic, mezi něž patřily i pachatelky útoku na moskevské metro.
O dobu příchodu islámu na Kavkaz se vedou spory. Podle jedněch ho sem už v 7. století přinesli Arabové, podle jiných se sem dostával až o tisíc let později. Rozhodující pro jeho pevné ukotvení na severním Kavkazu však byly osvobozenecké snahy legendárního šejcha Mansúra, který koncem 18. století zahájil boj proti ruské imperiální rozpínavosti.
Přestože islám na Kavkazu býval většinou umírněný a navíc poznamenaný prastarou pohanskou tradicí, jeho zelený prapor se vždy pozvedal v dobách, kdy zdejší národy bojovaly o svou nezávislost. Dnes je tento boj na severokavkazských svazích bohužel silně poznamenán celosvětovým fundamentalismem až extremismem, čehož jsou poslední události v Moskvě a Kizljaru tragickým důkazem.
