Teoretický útok proti Iráku
Poměr sil a kvality zbrojních systémů hovoří na první pohled velmi jednoznačně ve prospěch protisaddámovské koalice.
Irácká konvenční armáda se vlastně nikdy nevzpamatovala z drtivé porážky v roce 1991. Má dokonce méně vojáků a obrněné techniky, než před dvanácti lety. Její vojenské letectvo prakticky neexistuje. Vojáci ani technika nemají přístroje pro noční vidění a jejich výcvik není na výši. Dlouhodobé jednotlivé útoky amerických a britských letadel v posledních pěti letech navíc naprosto rozložily systém protiletadlové obrany v severní i jižní bezletové zóně.
Spojenecké a především americké zbraňové systémy naopak prošly od války v zálivu řádovou inovací. Grafitové a mikrovlnné zbraně nové generace jsou dnes schopny efektivně vypínat výrobu elektřiny, ale i rádiové komunikace v rozsáhlých oblastech, aniž by byl poškozen jeden jediný objekt. Takzvaná přesná munice dnes používá satelitní navádění, které jí zbavuje závislosti na počasí. V roce 1991 musel pilot většinu podobných střel navádět vlastně poloručně, i když za pomocí laserového paprsku.
Irácká armáda navíc bez letecké podpory nemůže manévrovat a je proto odsouzena vést vlastně zákopovou válku. Spojenecké jednotky mohou naopak operovat ze základem, rozmístěných kolem téměř tří čtvrtin délky přírodních hranic Iráku, včetně letadlových lodí v Perském zálivu a základem v kurdských oblastech na severu země. Na první pohled tedy obrovská převaha, která by měla zaručit rychlé vítězství spojenců.
Ovšem právě tato slabost v konvenční výzbroji vedla už před mnoha lety Saddáma Husajna k rozhodnutí vybudovat odstrašující arzenál zbraní hromadného ničení. Největší otázkou možného konfliktu s Irákem je tedy právě otázka zda a kdy by se Saddám Husajn mohl pokusit takové zbraně použít. Veškeré plánování, ale i psychologické a zpravodajské operace jsou proto zaměřeny na jediný cíl. Za každou cenu takovému riziku zabránit. To ovšem vyžaduje zcela nový přístup k vedení vojenských operací.
Podle expertů už americká vláda rozhodla, že všechny jednotky musejí být v operační pohotovosti a na místě nejpozději dvacátého pátého února. Pokud vojenské velení nepotvrdí, že má k tomuto datu zaručenu stoprocentní připravenost a vybavenost všech jednotek, bude rozhodnutí o zahájení operace odloženo. Zárukou úspěchu má být zdrcující rychlost celé operace, která je údajně rozpočítaná na pouhých sto hodin.
Nejvíce však šest dní. Jedině tak se dá podle odborníků co nejvíce snížit riziko, že by se Saddámu Husajnovi mohlo podařit zbraně hromadného ničení použít. Útok by měl údajně začít masivním nasazením přesně cílených raket kombinovaných s leteckým bombardováním. To by mělo už v prvních hodinách vyřadit z provozu protileteckou obranu, velitelská stanoviště, rozvody elektřiny, ale i telefonní a radiové spojení.
Rozsáhlé letecké a lodní výsadky zvláštních sil by potom měly vzápětí obsadit klíčové komunikace a všechna známá rozmístění zbraní hromadného ničení. Mohutné tankové proudy s podporou bojových vrtulníků by tentokrát měly bez boje co nejrychleji obejít hlavní uskupení irácké armády a obklíčit Bagdád i další velká městská centra. Tento postup by měl na jedné straně jedním rázem obsadit velkou část západního Iráku, odkud by teoreticky mohly být vypáleny balistické rakety s chemickými nebo biologickými zbraněmi.
A znemožnit také přesuny elitních jednotek irácké armády do měst. Na druhé straně by se tak podařilo izolovat Saddáma Husajna od zbytku země. Ze všech obklíčených měst by měly být okamžitě otevřeny koridory pro odchod civilního obyvatelstva a vojáků, kteří se budou chtít vzdát. Do samotných měst by útočící jednotky měly vstoupit až po kapitulaci hlavních sil protivníka. Tato nová taktika je údajně postavena na zkušenostech izraelské armády s izolací Jásira Arafata v jeho sídle v Rammalláhu.
Pokud by se tedy podařilo spojeneckým jednotkám dosáhnout tak rychlého vítězství, nemohlo by dojít ani na obavy některých humanitárních organizací, které odhadují, že by se v regionu a především v Íránu mohlo v důsledku války objevit na šest set tisíc uprchlíků. Tolik teorie. Mezi nenaplánovatelné faktory patří například možnost nasazení iráckých sebevražedných komand právě se zbraněmi hromadného ničení či odvetné teroristické útoky proti Západu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.