Téměř milion pracujících potřebuje podporu, aby se udrželo nad hranicí chudoby, říká Martin Šimáček

21. červen 2016

Podle Institutu pro sociální inkluzi v Česku vyrostlo za posledních 26 let přes 600 chudinských čtvrtí, ve kterých žije přes 100 tisíc lidí. „To jsou data poměrně nová, ale dostupná, která sesbíralo ministerstvo práce a sociálních věcí a zveřejnilo je v loňském roce,“ říká ředitel Institutu pro sociální inkluzi Martin Šimáček.

„Jsou to data, která jsou pro Českou republiku k dispozici podruhé. Poprvé to bylo před více než 10 lety v roce 2006, kdy jsme měli v Česku necelých 80 tisíc lidí ve vyloučených lokalitách a těch lokalit bylo málo, přes 300,“ doplňuje Šimáček a dodává, že to je pravděpodobně údaj na spodní hranici.


Nemluvíme jenom o té extrémní chudobě, mluvíme také o chudých zaměstnaných. Téměř milion lidí dneska potřebuje nějakou podporu dávkou, aby se udrželo nad hranicí chudoby, přestože pracují. MARTIN ŠIMÁČEK

Chudí lidé podle Šimáčka přibývají proto, že problém sociálního vyloučení chudoby není příliš atraktivní pro politiky. „Mnozí politici, řekl bych skoro většina, na ten problém buď nereaguje, nebo na něj reagují populisticky. Lidi chtějí vytlačovat z těch vyloučených lokalit nebo ze svých území pryč, nechtějí ten problém řešit konstruktivně. Často odmítají sociální služby nebo opatření, která mají ty lidi integrovat.“

Vzdělání

Šimáček oceňuje proinkluzivní školský zákon a říká, že všechny složky veřejné správy by spolu měly dobře komunikovat a spolupracovat. Podle něho existuje mýtus, že lidé z vyloučených lokalit nechtějí posílat děti do běžných škol. Opak je ale pravdou.

„Většina těch lidí samozřejmě ví, že vzdělání pro ty děti může být nějakou příležitostí, a zároveň reaguje na určitou nabídku, která v tom území je. Pokud je tam škola, ať už základní škola, praktická nebo tzv. ghetto škola, která automaticky tyto děti k sobě nasává, která dokonce třeba vytváří nějaké nábory, aby ty děti chodily přímo do této školy – tak pak rodičům vlastně nezbývá nic jiného, než pod určitým tlakem přistoupit na to řešení, které je v místě dostupné, protože neexistuje alternativa,“ vysvětluje Šimáček.

Neexistuje alternativa

„Jde o to, aby to prostředí nabízelo možnosti a alternativy. Lidé jsou dneska ve vyloučených lokalitách často proto, že vlastně žádnou jinou alternativu nemají. Takže na státu, na veřejné správě a obcích je, aby ty podmínky vytvořily. Jakmile ty podmínky budou existovat, tak je mnohem větší šance, že podstatná část těch lidí na ně bude dobře reagovat,“ říká Šimáček a dodává, že důležitá je i motivace.

autoři: mro , jpr
Spustit audio