Sýkory z hor jsou chytřejší

Sýkory horské (Poecile gambeli) obývají hornaté oblasti na západě Spojených států. V létě se živí hmyzem, ale zimu přežívají díky zásobám piniových oříšků a dalších semen, které si schovávají na velkém množství různých stromů. Je tedy logické, že musí mít dobrou prostorovou paměť. Zvláště to platí pro sýkory z velkých nadmořských výšek, kde je zima delší než v níže položených oblastech a stromů s ukrytými zásobami tedy musí být více.

Biologové z Nevadské univerzity pracovali se sýkorkami, které žijí na velmi malém území (10 km na délku) pohoří Sierra Nevada. Ve třech různých nadmořských výškách odchytili mladé jedince, podrobili je laboratorním testům zaměřeným na prostorovou paměť a vyšetřili jejich hippokampus. Tato část mozku úzce souvisí s právě pamětí. V testech dosahovali nejlepších výsledků ptáci z nejvýše položené oblasti, kteří také měli největší hippokampus. V mozku měli téměř dvakrát víc hippokampálních neuronů než ptáci, kteří žili o pouhých 600 metrů níže.

Studie tak naznačuje, že i malé rozdíly klimatu a prostředí mohou mít na paměť a kognitivní schopnosti živočichů dosti dramatický vliv. Dá se také předpokládat, že prostorovou paměť, která se zlepšuje se stoupající nadmořskou výškou, najdeme nejen u sýkor, ale i dalších horských zvířat, jejichž přežití závisí na dobré paměti.

Zdroj: Animal Behaviour