Světový kosmický týden připomíná, že před padesáti lety začala vypuštěním Sputniku 1 kosmická éra

Měl být příspěvkem k Mezinárodnímu geofyzikálnímu roku, ale v Moskvě tenkrát komunističtí propagandisté zprvu sami nechápali význam tohoto činu tajného týmu raketových konstruktérů a vědců a zpráva nebyla na stranách sovětských deníků na nejpřednějším místě. Na Západě a hlavně v Americe však vypukla panika. Američané tehdy připravovali vypuštění značně menší družice Vanguard, ale raketa ne a ne vzlétnout. Sputnik také znamenal, že Rusové měli balistickou raketu schopnou zasáhnout kterékoliv místo na světě. A to ještě Američané nevěděli, že za měsíc poletí už půltunový Sputnik 2 se psem Lajkou - i když on na orbitě zahyne. Raketa Vanguard nakonec vybuchla při startu a americkou prestiž zachránil Werner von Brown, člen skupiny německých konstruktérů známé rakety V-2, odvezených na konci války do Ameriky. Ten narychlo opatřil raketu Jupiter dalšími dvěma stupni a první americkou družicí se tak na konci ledna příštího roku stal Van Allenův Explorer 1, který objevil pásy radiace kolem Země, později po něm nazvané. Vanguardy nakonec vzlétly, ale to už létal kolem Země více než tunový Sputnik 3. Až mnohem později vyšlo najevo, že Rusové si také z Německa odvezli skupinu raketových odborníků i rakety V-2, jejichž motor se stal vzorem motorů prvních nosných raket v obou kosmických velmocech. V případě ruských lodí Sojuz pohání dodnes deriváty onoho motoru jejich nosnou raketu a je také známo jméno jejího konstruktéra Koroljova, utajované až do jeho smrti.

Už v šedesátých letech pak následovaly stále složitější družice, sloužící aplikacím, bez nichž si dnes život nedovedeme vůbec představit. Družice umožňující světové předpovědi počasí a varování před tajfuny a hurikány, televizní a telekomunikační propojení celé zeměkoule, navigaci lodí, automobilů i turistů a internetové spojení, sledování úrody na polích, hledání nerostů i monitorování vojenských aktivit. Ano, bez létů do vesmíru bychom to vše dnes prostě neměli, stejně jako třeba teflon či kardiodiagnostiku.

Brzy po zahájení kosmické éry Rusové opět skórovali svými Luniky a Venerami k Měsíci a planetám. Vyhráli pak ještě závod o vyslání člověka do vesmíru vypuštěním Jurije Gagrina v lodi Vostok v dubnu 1961. Američané ve stejném roce vyslali dva kosmonauty na balistickou dráhu v lodi Mercury a v únoru 1962 zahájil jejich dotahování Rusů na oběžné dráze John Glenn. Mezitím ovšem už vypukl i závod o Měsíc, který odstartoval americký prezident Kennedy známým projevem v květnu 1961, slibujícím tam přistání Američanů do konce onoho desetiletí. Vzlétly ruské lodi Sojuz a americké Gemini a pak i americký projekt Apollo. O vánocích 1968 oblétli tři Američané Měsíc a v červenci následujícího roku přistálo Apollo 11 s Neilem Armstrongem a Edwinem Aldrinem poprve na jeho povrchu, zatímco Michael Collins na ně čekal na oběžné dráze Měsíce v mateřské lodi. Následovalo pět dalších přistání amerických posádek na Měsíci, avšak o sovětských kosmonautech tam nebylo ani vidu ani slechu. Moskva začala tvrdit, že jí Měséc nezajímá, že stačí automatické sondy a že se bude zaměřovat na orbitální stanice i když experti poukazovali na to, že loď Sojuz nazvaná pro tento účel Zond už bez posádky Měsíc oblétla. Až později, po pádu komunismu, se svět dozvěděl, že Rusové plánovali nejen oblet Měsíce, ale chystali také přistání modulu s jedním kosmonautem na jeho povrchu v komplikované operaci, vyžadující výstup z kosmické lodi během letu. Jejich obří raketa se třiceti motory prvního stupně ovšem několikrát vybuchla a po přistání Američanů byl celý projekt potichu zrušen. Moskva se dál soustředila na kosmické stanice Saljut, sloužící civilním i vojenským účelům a na budování velké stanice Mir. Američané se po orbitální stanici Skylab zaměřili na raketoplány, které dodnes vynáší až osmičlenné posádky a náklady k pomalu dokončované Mezinárodní kosmické stanici a jejich stodvacátý let se právě připravuje. Rusové stále používají osvědčené třímístné Sojuzy, vlastní družice vyslala dodnes do vesmíru celá řada zemí a kosmonauty také Čína.

Zájem o vesmír na nějaký čas zeslábl, čemuž napomohly i dvě katastrofy amerických raketoplánů a až nyní opět znovu roste. Přispívají k tomu nejen první projekty vesmírné turistiky, včetně hotelů na orbitě, ale i zveřejněné plány na vybudování základen na Měsíci i na vzdáleném Marsu. Tam stále pracují dvě americká vozítka Spirit a Opportunity a tři družice a na cestě je další přistávací robot. Saturn obíhá sonda Cassini, dva Voyagery mapují hranici sluneční soustavy a nové sondy letí k Merkuru i k asteroidům. S novými plány na vyslání lidských posádek na Měsíc je nyní nejdále Čína, jejíž kosmická loď Šenžou je se silnější vyvíjenou raketou už schopna jeho obletu. Také Rusové by stále mohli vyslat kolem Měsíce své Sojuzy či připravovanou loď Kliper a Američané začali pracovat na lodi Orion a na projektu měsíční vědecké základny v rámci přípravy letů na Mars. Rychle se však vyvíjejí i plány Japonska a Indie. Obě země i Čína plánují vyslání kosmonautů na Měsíc koncem příští dekády a mohly by Američany či Rusy předběhnout. Půl století od prvního sputniku se tak lidstvo připravuje na další kroky do vesmíru a znovu se to stává měřítkem prestiže rozvinutých zemí

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .