Svatá místa ve Svaté zemi a jednání o míru

Statut Jeruzaléma a jeho posvátných míst byl vždycky velmi sporný a je pokládán za nejkritičtější překážku míru mezi Izraelci a Palestinci. Přesto se náboženští vůdci, kteří dohlížejí na svatá místa, v posledních dvaceti letech do občasných mírových jednání nikdy nezapojili.

Poslední kolo začalo v červenci a má se uzavřít do dubna. Kulturní list Art Newspaper cituje výrok nejmenovaného poradce, že politici zapojení do vyjednávání jsou sekulární kravaťáci z Tel Avivu, Ramalláhu a Washingtonu, kteří nemají ponětí o potřebách mnoha náboženských komunit usazených ve Svaté zemi. Diplomaté tradičně obcházeli jejich vůdce, ale teď se zdá, že se jim myšlenka na konzultaci s nimi zalíbila.

Americký, izraelský a palestinský diplomat na přímou otázku neodpověděli, ale Yossi Beilin, který byl důležitým izraelským vyjednavačem v letech 1993 a 1995, kdy došlo k dohodám v norském Oslu, řekl, že formálně se sice s náboženskými vůdci nikdy nejednalo, ale on sám s nimi mnohokrát diskutoval neformálně.

Představitelé Rady náboženských institucí Svaté země, kde zasedají hlavní rabíni, hlavy církví a patriarchátů, přední imámové, zástupci muslimské náboženské a dobročinné nadace Waqf a soudů šaríja připomínají, že náboženští vůdci se při politických procesech vždycky cítili opomíjeni. Rada se snažila v posledních letech najít v tichosti společný postoj je svatým místům a oficiálnímu jednání s vysokými politiky a diplomaty.

Byla například podepsány Univerzální pravidla chování na svatých místech a stanoven společný postoj k jednání s mezinárodními nevládními organizacemi. Pravidla ustanovila zásadu společné odpovědnosti náboženských komunit a politických vůdců za bezpečnost svatých míst. Neméně důležitý je přístup k nim a pozitivní vztahy mezi komunitami.

Křesťanské a židovské tradice se v Jeruzalémě občas dostávají do střetu.|foto: Břetislav Tureček

„Při mírovém jednání by se mělo dbát na rady vůdců křesťanské, židovské a muslimské komunity,“ říká biskup Muníb Junan, jeden ze zakladatelů Rady náboženských institucí ve Svaté zemi a prezident Světové luteránské federace. „Jeruzalém je drahý třem vírám a dvěma národům a je tu mnoho citlivých témat, kterým politici nerozumí, ale pro nás znamenají život a naši identitu. Obáváme se, že i kdyby se politici dokázali dohodnout, mír bez našeho přičinění dlouho nevydrží.“

Jeruzalémské Staré město je svaté místo. Je tu chrám Božího hrobu, kde byl podle křesťanské víry pohřben a vzkříšen Kristus. Kromě toho tu sídlí několik patriarchátů různých církví. Je tu Západní zeď, zbytek zdi židovského chrámu, který v roce 70 našeho letopočtu zničili Římané. Je tu místo známé jako Chrámová hora, které Židé uctívají jako sídlo Druhého chrámu, a muslimové jako Haram al-Šaríf, kde podle jejich víry vzlétl prorok Muhammad.

Uvnitř hradeb i za nimi jsou stovky synagog, chrámů, mešit, klášterů, hřbitovů a svatyní. Na všech těchto místech mohou vypuknout diskuse, kde jsou jejich hranice, kdo tam má právo být, jak se tam svobodně dostat, ale i komu toto místo právem patří. Cokoli se stane na nejposvátnějších místech, najde odezvu mezi Židy, muslimy a křesťany po celém světě.

Když například Izrael zavede bezpečnostní opatření, které muslimům zamezí přístup k páteřním modlitbám v mešitě Al-Aksa, nebo když se křesťané nemohou ze stejného důvodu dostat do chrámu Božího hrobu, v náboženských komunitách vzplane hněv a jejich vůdci žádají po politicích na celém světě, aby jim zajistili svobodu jejich víry a pobožností.

Politické a náboženské napětí kolem svatých míst v Jeruzalémě vyústilo v posledních dvou letech v řetěz útoků proti nim. Podle izraelské policie došlo od roku 2012 v Jeruzalémě, na Západním břehu Jordánu a v severním Izraeli k nejméně třiceti takovým incidentům s nacionalistickými motivy. Podle společné databáze náboženských komunit bylo od roku 2011 na konci prosince terčem útoku 17 křesťanských, 45 židovských a 27 muslimských svatých míst.

V Jeruzalémě koexistuje judaismus, islám a křesťanství.|foto: Fotobanka stock.xchng

Posvátná místa Židů a synagogy jsou terčem vandalů a zlodějů. Na muslimských objektech jsou hlavně nenávistné graffiti. Škody na chrámech, klášterech, mešitách a hřbitovech jsou přičítány židovským extremistům. Na mešitě v severním Izraeli se objevil hebrejský nápis „Muhammad je prase“. Stále více náboženských vůdců v posledních letech odsuzuje zločiny motivované nenávistí proti jinému náboženství a vydává se do postižených komunit, aby jim vyjádřili solidaritu.

Náboženští vůdci se snaží vést místní komunity ke smířlivosti, kritizují zaslepené předsudky a podporují politické procesy. Potvrzuje bývalý hlavní irský rabín David Rosen, který má nyní v Americkém židovském výboru na starosti mezináboženský dialog. Pokud podle něj politici chtějí mírové řešení statutu Jeruzaléma, bez významných náboženských vůdců se jim to nemůže podařit. Přinejmenším musí brát ohled na stanovisko náboženských komunit.

Patriarcha ortodoxní církve v Jeruzalémě Theofilos řekl, že neochota brát vážně v úvahu city a zájmy různých náboženských komunit může změnit svatá místa v sopku, jejíž výbuch může mít nepředvídatelné důsledky v náboženských i politických sférách.

Daniel Seidemann z nevládní organizace Pozemský Jeruzalém ocenil, že americké ministerstvo zahraničí vždycky informuje země Blízkého východu o jednání mezi Izraelem a Palestinci, ale dodal, že stejnou informaci by měl dostávat i Vatikán, vedení anglikánské církve a vůdci jiných místních i mezinárodních náboženských komunit, které jsou usazeny v Jeruzalémě.

Náboženští vůdci by měli odebrat inciativu a vážnost náboženským fanatikům, kteří se snaží opanovat diskusi. Jeruzalém je nebezpečné místo, a proto jsou Univerzální pravidla chování na svatých místech nesmírně důležité. Už v tomto kole mírových rozhovorů by se neměla ignorovat.

Zpracováno ze zahraničního tisku.