Suchozemský předek velryb

23. září 2010

Skupina paleontologů identifikovala chybějící článek mezi kytovci a jejich suchozemskými předky.

Před 48 miliony let žil na území dnešního Kašmíru sudokopytník velikosti mývala, který připomínal miniaturního jelena. Savec, který dostal jméno Indohyus, měl určité znaky společné s kytovci - velrybami, delfíny a sviňuchami. Článek v časopise Nature upozorňuje zejména na asymetrickou strukturu středního a vnitřního ucha, která byla až dosud známá výhradně od kytovců.

Příbuzenství s kytovci dokazují také zuby dávného savce. Tým paleontologů pod vedením Hanse Thewissena z Univerzity v severovýchodním Ohiu studoval poměr izotopů uhlíku a kyslíku v zubní sklovině, který se u vodních a pozemních živočichů výrazně liší. Ukázalo se, že Indohyus má v zubech více uhlíku C-13, než je typické pro kytovce žijící ve vodě. Paleontologové proto předpokládají, že tento příbuzný velryb žil na souši a živil se suchozemskými rostlinami.

Obrázek kančila z roku 1909

Ve vodním prostředí se však zřejmě vyskytoval dost často. Nasvědčuje tomu masivní stavba kostí jeho končetin, která při brodění se vodou zabraňovala přílišnému nadnášení. Podobné kosti se v současnosti vyskytují například u hrochů. Paleontologové předpokládají, že Indohyus se do vody uchyloval především v případě ohrožení, podobně, jak to dělají někteří dnešní primitivní jeleni - například kančilové (Tragulus).

Objev také podporuje dřívější teorie o tom, že první kytovci byli býložraví a predátoři se z nich stali teprve poté, co se tito savci adaptovali na život v mokrém živlu.

Video, ve kterém profesor Thewissen diskutuje o příbuzenství mezi sudokopytníkem Indohyus a velrybami, najdete zde.

autor: Martina Otčenášková
Spustit audio

Nejposlouchanější

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.