Stojednička bez dvou

Oba poslanci už dříve vystoupili z Unie svobody a víkendový sjezd je slovy poslanec Vrbíka přesvědčil, že jejich cesty se dále rozcházejí. Unie svobody na sjezdu deklarovala, že je připravena jednat o vládě nebo odejít do opozice. Už toto široké rozkročení variant svědčí o tom, že strana ztrácí základní politické instinkty. Připomíná tak subjekt, který nemá názor a jen trpně čeká, kdo ho kam pozve, případně nepozve. Není divu, že ztrácí příznivce, členy i poslance.

Je otázka, co nyní oba poslanci opravdu učiní. Pokud vystoupí z klubu, nebude jen znamenat, že vystoupili z klubu, ale celý klub se rozpadne, protože musí mít minimálně deset poslanců. Tím těchto deset poslanců přijde o klubové zázemí a nemalé částky na činnost klubu. Pro stranu, která má sama nedostatek financí, a klubové zázemí pro svou činnost potřebuje, by to znamenalo další značný otřes. Přesto si její straníci nechávají otevřená vrátka do vlády, kde ji formující se staronová koalice potřebuje pro jejich hlasy, jejich funkce si už ale dělí. Sociální demokraté například naznačují, že už by nedopustili, aby měl někdo jiný ministerstvo pro místní rozvoj, jediné alespoň trochu relevantní ministerstvo, kterým Unie svobody disponuje.

Celé postavení Unie svobody ovšem samozřejmě záleží na celém novém vládním uspořádání a definitivní odchod dvou jejích bývalých poslanců s ním ještě více míchá. Už nyní se ve všech komentářích více či méně zračí údiv nad postupem ČSSD, která svrhla svého předsedu, aniž jasně deklarovala, má-li nějaký alternativní plán sestavení vlády. Jestliže politikové současné koalice nyní deklarují svůj úmysl ji zachovat, pak zcela ignorují vnitrostranický vývoj v ČSSD, která přece odmítla svého předsedu Špidlu právě s celou jeho koncepcí koalice sto jedničky. Nyní úřadující předseda ČSSD Gross naznačuje, že by koalice mohla pokračovat, kdyby se podařilo nahradit odpadlé poslance a sází se údajně i na poslance Kotta, který musel odejít z ODS pro svůj sklon k alkoholismu, ze kterého se léčí. Na tak spolehlivém poslanci by měla stát nová vláda.

A kdo by měl být další? Nový předseda Unie svobody také naznačil, že pro pokračování vlády by mohli hlasovat i jiní poslanci demokratických stran. Jenže takovou další stranou je pouze ODS a každý její poslanec by nejspíš provedl politickou sebevraždu, pokud by podpořil staronovou koalici, navíc v situaci, kdy o hlasy doslova bude škemrat.

Je otázka a klademe ji už od osudné sociálně demokratické soboty, nač vlastně úřadující předseda ČSSD spoléhá. Kromě odchodu dvou poslanců Unie svobody je také třeba připomenout, že součástí případné nově se rodící sto jedničky bude také expremiér Špidla a další, kteří s takovým vývojem nesouhlasili. Těžko říci, jak dlouho zůstanou platit Grossova slova, že sobotní katarzí prý došlo k ukončení vnitrostranické krize.

Kapitolou samou pro sebe nicméně zůstává sama Unie svobody. Jejích osm poslanců, kteří zůstávají v klubu a nebrání se jednání o nové vládě, bude Gross jistě potřebovat. V současné zaseknuté situaci je bude potřebovat každý, kdo se pokusí vládu sestavit, i ten, kdo se pokusí vyvolat předčasné volby. Otázka ale je, zda-li ještě někoho vůbec zastupují. Preference Unie svobody jsou na nule a její neschopnost provádět viditelnou politiku je tragická. Přesto je tu stále voličský potenciál pro stranu jejího typu, který například ve volbách do Evropského parlamentu šel k nezávislým a Evropským demokratům. Asi to už nebude Unie svobody, která ho nakonec získá na vnitropolitické scéně, ovšem to neznamená, že se toho nemohou ujmout její bývalí členové.

Poslanci Vrbík a Bielesz, kteří nyní z Unie svobody nejspíš utíkají, budou mít jako poslanci velkou šanci nějakou novou alternativu založit. Pokud tak učiní, do sestavování této vlády už podle svého přání nepromluví, možná však do sestavování příští. Oni nebo také někdo jiný, kdo se této šance ujme. V ruce budou mít paradoxně skutečné trumfy, nejen takové, o kterých se nyní tváří, že je snad má Stanislav Gross.