Sto dní velké německé koalice a SPD

1. březen 2006

Angela Merkelová a spolu s ní celá velká koalice mají za sebou prvních 100 dnů v úřadě. K překvapení politických komentátorů jde o úspěšných 100 dní. Mile překvapila zejména sama kancléřka. Během té doby zvládla napravit bezmála vše, co v zahraniční politice pokazil její předchůdce. Napravila dobré jméno Německa ve Washingtonu, u nejdůležitějšího německého spojence.

Uvedla na pravou míru předchozí Schröderovy námluvy v Moskvě a jeho úsilí o vytvoření osy Paříž, Berlín, Moskva jako alternativy k Washingtonu. Potvrdila, že Německo a Francie by měly zpátky hrát roli motoru evropského sjednocování. A v neposlední řadě díky šikovné moderaci na konci minulého roku zachránila jednání o evropském rozpočtu. Kde selhal Tony Blair, nastoupila Angela.

Tak není divu, že důvěryhodnost koaliční vlády od prosince do dnešního dne roste. Jestliže podle průzkumů v prosinci práci vlády hodnotilo převážně pozitivně 42 procent Němců, dnes už je to 47 procent. Je zajímavé si v této souvislosti všimnout, jak Němci vnímají obě velké koaliční strany. Polovina z nich je přesvědčena, že mají podobné cíle a podobné postoje. Třetina má naopak za to, že jsou mezi nimi velké rozdíly.

Cíle a postoje Němci vnímané jako podobné jdou podle průzkumů více k duchu křesťanským demokratům. Tak překvapivě sociální demokraté tahají za kratší konec. A to jejich místopředseda Kurt Beck vyslovil pro deník Die WELT přesvědčení, že je dnes ve společnosti tolik sociální demokracie, jako ještě nikdy. Přesto sociální demokracii jako garanta sociální spravedlnosti v rámci koalice vnímá jen 27 procent Němců. Ještě v prosinci jich bylo o 10 procent víc. Co je toho příčinou?

Zatímco unijní část vlády zůstává ve stínu kancléřky, soustřeďující se na zahraniční politiku, skryta, sociálně demokratická část vlády si už nejméně dvakrát "spálila" prsty. Poprvé nechal rozhořet na politické scéně spor vicekancléř Franz Müntefering, když navrhl zrychlit fázování posunu odchodu do důchodu z 65 let na 67 let věku. Podruhé, když sociální demokraté se začali stavět za zkrácení přímých plateb rodinám s dětmi. Podle nich totiž by měly být rodiny s dětmi podporovány více nepřímo, budováním vhodné, pro rodiny s dětmi přívětivé infrastruktury. Rozšířením nabídky mateřských škol, škol s celodenní péčí apod.

Zajímavé je, že špičky sociální demokracie ze stávajících výsledků průzkumů veřejného mínění nejsou nervózní. Předseda její parlamentní frakce Peter Struck současný politický vývoj v koalici hodnotí následujícími slovy: Myslím si, že se kancléřka bude více angažovat ve vnitřní politice. Schůzky, během kterých se rozvíjely červené koberce, byly samozřejmě nezbytné, proti tomu nic. Nyní má ale přednost koalice, a ne jednotlivé zahraniční cesty.

Jinak řečeno podle Strucka na opravdové lámání chleba ještě nedošlo. Totéž si myslí i předseda strany, Mathias Platzeck. Čím více se k jednotlivým problémům budeme přibližovat, říká, tím silněji se to také odrazí ve volebních výsledcích. Platzeck podle všeho soudí, že Němci ve volbách - a to nejen do Spolkového sněmu, ale i do sněmů zemských - připočtou k dobrému sociální demokracii, že kroky, které navrhuje, vedou k řešení, byť někdy nepopulárnímu, částečně bolestivému. K tomu dodává Franz Müntefering: Nejsme tu proto, abychom tu sloužili jako záchranka. Dávat pozor, aby se něco zlého nestalo během představení. My jsme tu pro to, abychom něco vytvářeli. My chceme také sedět u kormidla. A to také děláme.

Klíčové problémy a jejich řešení má dnešní koalice teprve před sebou. Jde o reformu zdravotnictví a o řešení tíživého problému nezaměstnanosti. K tomu prvému předseda německých socialistů Platzeck poznamenal: Představuji si, že naše úsilí nepřinese řešení na dva, tři roky, ale bude řešením na dlouhou dobu dopředu a především nebude obsahovat jednu větu, která by popsala německou skutečnost - a ta věta zní - bohatý žije déle. U nás se nesmí stát územ, nesmí stát skutečností, že být bohatý, znamená žít déle.

Domyšleno do konce - jde o velmi odvážné věty. Jestliže si na jedné straně už dnes sociální demokraté uvědomují limity německé společnosti - stárnutí obyvatelstva, stále tíživější nezaměstnanost a nezaměstnatelnost lidí přes 50 let věku, napjatá finanční bilance zdravotní péče a přitom rostoucí poptávka po ní, hrozící obtíže spojené s financováním starobních důchodů, zatuhlý a nepružný pracovní trh, vysoké náklady na pracovní sílu a sílící vliv globalizované ekonomiky - jestliže se v této souvislosti sami pasují na motor koalice a současně na její sociální svědomí, mohou se čas od času ocitnout v obtížné situaci. Řešení vyjmenovaných problémů může německou společnost bolet víc, než je zatím zvyklá. Pak obě role nemusí být vzájemně kompatibilní, naopak mohou jít proti sobě, a sociální demokracie rázem začne zas tahat za kratší konec.

autor: ern
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.