Stává se opakovaný ne-vtip vtipem?

Tentokrát však ministr Gross přece jenom trochu přitvrdil. Ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně, v rámci projednávání zákona, jež by umožnil volnější nahlížení do svazků StB, učinil několik závažných prohlášení. Nejprve prohlásil se vší zodpovědností, že pro předchozí vlády zcela vědomě agenti komunistického režimu pracovali.

Poté dodal, že neví, zda to bylo pro předchozí vlády, ale každopádně pro vedení tajných služeb ještě před rokem 1998 agenti komunistického režimu pracovali. Bylo to, podle ministrových slov, zcela vědomě a zcela v rozporu s tehdejšími oficiálními předpisy.A ještě o něco později ministr vnitra jaksi rozmělnil svá předchozí tvrzení, když tak nějak upřesnil, že oni agenti nepracovali na vnitru, ale chtěl svým prohlášením upozornit na to, že se v první polovině devadesátých let uplatňoval takový postup, který umožňoval některým agentům někdejšího režimu získat negativní lustrační osvědčení.

Na základě těchto zjištění hodlá ministr Gross podat trestní oznámení. Neví jen ještě zda na konkrétního nebo neznámého pachatele…

Pan ministr Gross tak učinil dvě stejně nebezpečné věci. Pustil se - horkou jehlou - na tenký led a zároveň se snaží rozpoutat požár.

Ve funkci ministra vnitra má výjimečnou příležitost nahlížet na realitu poněkud pozměněnou optikou, která by mu však neměla šálit zrak. Jde o to, že tajní agenti, a to jakýchkoli režimů, jsou zcela přirozeně výtečnou pomůckou (neřekneme-li rovnou "zbraní") pro každý další následující režim. Mají to v popisu práce a v popisu práce lidí zodpovědných za jakékoli tajné služby jakýchkoli režimů je, aby nějakým způsobem služeb povolných agentů využívali.

Děje se tak od nepaměti. Nevím sice přesně jak to chodilo v prvobytně pospolné společnosti, ale nejméně od antických bájí a pověstí můžeme sledovat poutavé a poutavě se proměňující příběhy lidí, spolupracujících (ku prospěchu i ke zničení) s každým, s kým to jen jde.

Jenže - ono nejspíš panu ministru Grossovi nešlo v prvním plánu o nějaké senzační odhalení předpokládané nekompetentnosti těch, kteří byli za tajné záležitosti odpovědni za oněch minulých vlád. Jak to tak vypadá, nebylo načasování jeho odhalení náhodné. To, že k němu došlo právě při projednávání potenciálně velice "výbušného" zákona, umožňujícího zpřístupnění svazků bývalé StB, vypovídá spíše o zaumném pokusu, jak přijetí této zákonné normy úspěšně torpédovat hned v úvodu jednání.

Dlužno dodat, že především díky hlasování pravicových poslanců sněmovna první čtení senátního návrhu zákona, podle kterého by byly zpřístupněny prakticky všechny svazky bývalé StB, podpořila.

A je tomu tak dobře. I když zákon ještě čeká dlouhá cesta, na níž se může leccos zadrhnout, je to přece jenom jeden ze způsobů, jak nenechat pošpatnělou minulost zcela uplynout, aniž by její poznání mohlo přispět k nějakému vyrovnání se s ní.

Mohou k tomu dopomoci i takováto, prvoplánově zcela jinak myšlená (v podstatě) uřeknutí vysokých státních úředníků.

Takto viděno, patří ministru Grossovi dík, za účinný postup v celospolečenském procesu zpracovávání neblahé komunistické minulosti.

ČRo 6 / RSE

2. listopadu 2001

rse@cro.cz