Stav správního soudnictví ohrožuje integraci do EU

Konkrétně žádal Michal Ciffra zrušení některých paragrafů, které se týkají postupu soudů při přezkoumávání správních rozhodnutí. A to především, těch, které stanoví, že proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není přípustný opravný prostředek.

Jak sdělil Ciffrův advokát Pavel Švesták, za takových okolností je pak jedinou možnou nápravou i zcela zřejmých chyb soudů ve správním soudnictví stížnost k Ústavnímu soudu. Také další občan, který podal stížnost k ústavnímu soudu, žádal zrušení některých částí občanského soudního řádu. Romanu Kadlecovi z Olomouce šlo o to, aby žalobce ve správním soudnictví mohl napadnout správní rozhodnutí i po zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě.

V jeho případě, kterým se Ústavní soud ještě bude zabývat, se totiž stalo, že byl propuštěn ze státního zaměstnaneckého poměru v rozporu s některými ustanoveními - ale nemohl svou výpověď napadnout v zákonné lhůtě, protože si své materiály musel vyžádat prostřednictvím soudu a nedostal je včas.

Ústavní soudci Ciffrovu žádost odročili a Kadlecovu zamítli. Zároveň ale dali ostře najevo svou nespokojenost se stavem správního soudnictví. Jeho současný systém je v rozporu s ústavou, protože ta předpokládá existenci Nejvyššího správního soudu. Tato instituce ale doposud nebyla vytvořena a zákonodárci se místo toho už léta dohadují, jestli je vůbec nutná a jestli by nebylo lepší integrovat správní soudnictví do obecného.

Mezitím se ovšem neděje nic, - jen vzrůstá frustrace občanů, kteří se dostali se správními orgány do křížku a pociťují na vlastní kůži polovičatost současného stavu.

Známý je donebevolající případ ing. Václava Kyhna, kterému berní úřad vyměřil a vzápětí zkonfiskoval - nezákonně vysoké odvody, které zapříčinily krach jeho firmy. Že to byl omyl, potvrdily Kyhnovi mezitím všechny zdejší soudní instance. Jen náhrady škody se zatím nedočkal a protože neexistuje Nejvyšší správní soud, nemá se de facto kam odvolat.

Berní úřad, který ing. Kyhna poškodil, se tak může tvářit, jako by se ho to netýkalo, protože tu není instance, která by jej odsoudila k zaplacení ušlého zisku. Kyhnův případ leží teď u Evropského soudu pro lidská práva ve Strasburgu a až se dostane na řadu, což může bohužel trvat i několik let, protože neprojednaných případů leží ve Strassburgu na 9 000, má velkou šanci na úspěch.

Obdobně jako v případě dědiců Rakony, kterým dal Evropský soud pro lidská práva nedávno za pravdu, nebude totiž tato instituce zkoumat oprávněnost nebo neoprávněnost finančních požadavků předkladatele, nýbrž pouze to, zda se mu dostalo v ČR férového soudního procesu.

Pokud se bude jednat o případy z oblasti správního soudnictví, bude hrát evidentní rozpor mezi ústavou a praxí v rozhodování evropské soudní instance určitě podstatnou roli. V důsledku tohoto rozporu se totiž očividně může stát, že ač je formálně všechno v pořádku, může docházet k poškození občana státními úřady.

Zhruba podle hesla, že operace se zdařila, ale pacient je mrtev. V souvislosti s projednávanými případy prohlásil Ústavní soud tento týden, že bude ve své rozhodovací činnosti hledat způsoby, jak současný stav změnit.

Především by ale o systémovou změnu a nápravu měli usilovat zákonodárci. Právě v souvislosti s katastrofální situací ve správním soudnictví může v blízké budoucnosti na český stát ze Strasburgu dopadnout vlna rozsudků, která bude nejen nákladná pro státní pokladnu, nýbrž odhalí i propast, která zeje mezi zdejší rétorikou o harmonizaci českého práva s evropským a mezi realitou.

Vzhledem ke lhůtám, ve kterých bude Evropský soud pro lidská práva schopen zpracovávat stále větší příliv stížností z někdejšího východního bloku, se navíc může docela dobře může stát, že smutný obrázek zdejšího správního soudnictví vyjde najevo, až bude vstup ČR do EU bezprostředně aktuální. Tedy v tu nejnevhodnější chvíli.