Stav po první třetině

Sotva za některého jiného předsednictví bylo kolem tolik ochotných okopávačů kotníků. Každá mezinárodní zápletka, a že jich nebylo málo, prý mohla být řešena mnohem, mnohem účinněji, kdyby Unie byla i nadále svěřena do kouzelnických rukou francouzského prezidenta. I ta ekonomická krize by probíhala úplně jinak, anebo by nikdy nevypukla.

Každé pravdivé slovo zvedalo mravokárcům obočí svou nediplomatičností, každý přebrept byl pro hnidopichy hotovým svátkem. Do takové země prý nepřijede ani Abbas, ani Obama. I domácí opozice si přihřívala na nečistém ohni svou hladovou polívčičku. Bylo bezpočet důvodů, proč přát českému předsednictví potupný nezdar.

Vede se spor o Střední Evropu, která se vynořila před 20 lety, a na obou stranách bývalé železné opony není málo těch, kdo by si vroucně přáli, aby se co nevidět znovu zanořila. Pak by to propadliště dějin mohli opět a v dojemné shodě přemosťovat nad hlavami bezvýznamných nárůdků vedených nenáročnými přitakávači. Kdo by potřeboval, aby do tohoto přemosťování mluvili sebevědomí vůdcové v čele dynamicky se rozvíjejících společností?

Jak výstižně poznamenal v Praze jeden z takových velvyslanců budoucnosti: "Na vaše názory nejsme zvědaví!" Proto se vyrojili v hlavních městech Entropy lidé, kteří pro samé oči nevidí rozdíly a chutě háží střed pevniny do východoevropského pytle. A proto je tak důležitá skutečnost, že české předsednictví po první třetině nad nimi vede s velkým náskokem. Přijel Abbas, přijede i Obama.

Rostoucí podpora této vlády není dána jen četnějším mihotáním vládních stínů na obrazovkách, ale především většinovým pocitem, že si vede dobře, se svými bohorovnými protějšky jedná věcně, klidně a bez ztráty důstojnosti a účinně vzdoruje pokusům zastrčit Českou republiku do propadliště, kterému cudně říkají Východní Evropa.