Stát nevzdává boj s Diag Human

Na zásah ministerstva zdravotnictví z jejich záměrů nakonec sešlo. Proto chce firma i s úroky po státu odškodnění ve výši zhruba deseti miliard korun. Přitom podle dostupných informací stát už firmě vyplatil zhruba 326 milionů korun. K jejich výplatě došlo de facto v tichosti vloni. Tento krok prý byl zdůvodněn tím, že jde o bolestné za poškození firmy právě v souvislosti se zakázkou na obchod s krevní plazmou. Pochybnosti o serióznosti firmy, která nedávala dostatečné záruky, byly v té době podle všeho na místě. Svědčí o tom například článek v týdeníku Respekt z března 1995, který napsal redaktor Martin Kontra. Pro přesnost ocituji některé pasáže. Cituji: " Firma Diag Human není nikdo jiný než právní nástupce firmy Conneco. Ta se v roce 1990 pokusila vyvézt přes neexistující švýcarskou firmu do Lesotha několik set kilogramů Metachalonu, psychotropní látky, která je na seznamu zakázaných léčiv.

V bouři následného skandálu se představitelům Conneca podařil husarský kousek. Přesvědčili policii o tom, že látku vlastně chtěli vyvézt omylem. Nevěděli prý, že se to nesmí. Proto bylo vyšetřování začátkem roku 1992 zastaveno. Firma se ale vzápětí dostala do novin podruhé. Její pracovníci navázali kontakt s některými transuzními stanicemi v Čechách a bez povolení od nich nakupovali krevní plazmu. Tato činnost vyvrcholila odvoláním ředitele nemocnice ve Frýdku-Místku, která Connecu dodala okolo 600 litrů plazmy.

Společnost vzápětí podala žalobu na tehdejšího ministra Bojara za omezování hospodářské soutěže. K soudu ale nedošlo. Plazmu nepovažují za zboží nikde na světě. Jde o látku nezbytnou pro krevní transfuze a pro výrobu léků podporujících imunitní systém, kterou je možno získat pouze při odběru krve a nelze ji ničím nahradit. Ministerstvo zdravotnictví export plazmy reguluje vývozními licencemi. Firmy, které povolení obdrží, musí zaručit, že budou naši plazmu zpracovávat odděleně, a všechny léky, které dodají zpět do Česka, budou vyrobeny právě z ní. Regulaci rozběhl v roce 1992 ministr Martin Bojar. Jeho úřad vybral v konkurzu dvě firmy. Zájem mělo i Conneco. Úředníci si však pamatovali její metachalonový byznys a ze soutěže ji vyřadili. Krátce po tomto neúspěchu prošel podnik důležitými změnami. Majoritní podíl si v něm během roku 1993 koupila Diag Human, švýcarská firma vedená českým emigrantem Josefem Šťávou.

Koncem roku 1993 vypršela platnost licencí ministra Bojara a Rubášův úřad vypsal nový konkurz. V té chvíli se na scéně objevila Diag Human. Sítem však neprošla ani tentokrát. Nechtěla totiž krevní plazmu zpracovávat, ale pouze s ní obchodovat." Konec citátu ze článku Martina Kontry v týdeníku Respekt z března 1995. Už tyto skutečnosti měly motivovat český stát k tvrdému soudnímu sporu. Nepochopitelně však došlo k jinému vývoji. Konkrétně k mimosoudnímu vyrovnání a posléze k vyplacení poměrně vysoké sumy. Není asi náhodou, že se na tomto způsobu řešení patrně podílel z pozice šéfa finančního odboru ministerstva zdravotnictví Karel Srba. Tedy člověk, který je podezřelý z korupčního chování během svého působení na ministerstvu zahraničí za éry Jana Kavana. Spor s Diag Human zatím neskončil u klasického obchodního soudu, ale řeší se prostřednictvím tzv. rozhodčího soudu složeného ze tří právníků. Ti se snaží nalézt smírné řešení.

Tím se podle právních expertů stát připravil o vysokou šanci na výhru. Své tvrzení opírají například o výrok krajského soudu v Brně. Ten rozhodl o tom, že v případě obchodování s krevní plazmou nebyla narušena hospodářská soutěž. Tato slova právní experti vykládají jako důkaz, že nemohlo dojít k poškození firmy. Pro kapsy daňových poplatníků to bohužel nemůže klasický soud posoudit, protože spor na jeho stole momentálně neleží. Navíc se protahuje hledání smíru a úměrně tomu narůstá penále. Proto sílí tlak, aby vláda celý spor co nejdříve ukončila. Pokud by tak učinila formou úhrady vyčíslené škody, byla by to chyba. Objevují se totiž další okolnosti, které vypovídají v neprospěch Diag Human.

Pochybnosti o serióznosti firmy například zesílil předseda Společnosti transfúzního lékařství Petr Turek. Podle něj majitel firmy značně přeceňuje částku, o kterou měl kvůli zmařenému obchodu přijít. Turek rovněž upozornil na osobní vazby majitele firmy na některé ministerské úředníky. Zkrátka vše nasvědčuje tomu, že se stát nedostal v tomto sporu do nevýhodné pozice na základě objektivních skutečností, ale že byl do ní zatlačen za přispění některých úředníků. Svědčí o tom i další informace, které se dostávají na veřejnost.

Asi nejnovější je zjištění parlamentní vyšetřovací komise. Ta prověřovala, zda firmu skutečně poškodila kritická slova tehdejšího ministra zdravotnictví Martina Bojara. Proto se komise obrátila na dánskou firmu NovoNordisk, která měla od obchodu s Diag Human odstoupit. Dánové však nyní potvrdili, že k obchodu nedošlo ze zcela jiného důvodu. Tedy, že jim Diag Human předtím neuhradil určité závazky a proto firmu nepovažovali za příliš seriózního partnera. Pro tuto kauzu je příznačné, že až dosud se nikdo na dánskou firmu neobrátil, aby zjistil její názor. Kdyby tak státní úředníci učinili okamžitě, nedostala by firma Diag Human ani korunu. Takto už má na svém kontě zhruba 326 milionů a podle všeho ji o ně nic nepřipraví. Bylo by zajímavé zjistit, zda náhodou některé neskončily v rukou zájmy státu nehájících úředníků.