Stát a Nomura

Následovalo bleskurychlé převedení majetku IPB do lůna Československé obchodní banky. Z bývalého finančního impéria zbyla pouze troska tvořená de facto bezcennými akciemi přejmenovaná na IP banku, kterou dva roky provázela nucená správa. Nejenom během ní se vedly nekonečné spory o tom, zda bylo uvalení této správy nevyhnutelné a nakolik byl převod do rukou ČSOB v rámci pravidel hry. Nejnovější výrok mezinárodní arbitráže se přiklonil na stranu těch, kteří tvrdili, že zdaleka ne všechno bylo v pořádku.

Arbitři sice odmítli tvrzení, že český stát vyvlastnil majetek Nomury v Investiční a Poštovní bance. Zároveň však rozhodci uznali, že stát IPB neposkytl obdobnou podporu jako ostatním velkým českým bankám. Z tohoto výroku lze pak dovodit, že v dalším průběhu arbitrážního řízení by se Nomura mohla dočkat náhrady způsobené škody. A podle všeho by mohlo jít o miliardy, možná i o desítky. Pár měsíců před volbami to není pro sociální demokracii zrovna příznivá zpráva. Spor kolem IPB se totiž už od počátku silně zpolitizoval. Na jedné straně barikády stála sociální demokracie, na druhé občanští demokraté.

Ti od začátku uvalení nucené správy a urychlený převod do rukou Československé obchodní banky ostře kritizovali. Po výroku arbitráže mohou tvrdit, že oprávněně. Ostatně hned po zveřejnění výsledku vyzvali ministry Sobotku, Mládka a vicepremiéra Havla k rezignaci. Přitom celý spor není černobílý, jak se může na první pohled zdát. I nadále lze klást otázky typu, kdo banku přivedl ke krachu? Nebo, kam mizely miliardy při složitých finančních operacích v rámci celého holdingu? Stačí připomenout nekončící polemiky o tom, jakou vlastně IPB měla hodnotu v době, kdy na ni byla uvalena nucená správa. Znalci se totiž ve svých postojích diametrálně rozcházeli o desítky miliard korun.

Rovněž způsob, jakým se IPB bleskurychle ocitla v rukou Československé obchodní banky vyvolal spekulace, že nemohlo jít o standardní operaci, ale že šlo o dopředu připravenou akci. Vyšetřování policie tuto verzi nepotvrdilo a podle očekávání nic nezjistila ani speciálně ustanovená parlamentní vyšetřovací komise. Dalším sporným momentem byly aktivity Nomury. Konkrétně banka prodala pivovary Radegast a Prazdroj jihoafrické společnosti. Ta za pivovary sdružené ve společnosti České pivo zaplatila kolem 20 miliard. Právě při vzniku společnosti České pivo však došlo k podezřelým operacím. Ty provázely vydané směnky, které se později ukázaly jako bezcenné.

Prodej pivovarů je ostatně předmětem jiné arbitráže tentokrát ve Švýcarsku. V ní naopak české ministerstvo financí požaduje zhruba 260 miliard korun po Nomuře. Takovou škodu měla způsobit tím, že banku přivedla ke krachu a že učinila některé obchodní transakce typu prodeje pivovarů. Samozřejmě nejrůznějších sporů a žalob existuje daleko více. V této souvislosti se dá hovořit o tom, že si měl stát lépe pohlídat, kdo Investiční a Poštovní banku postupně ovládl.

V některých zemích má totiž Nomura pověst dravého investora, který jde tvrdě za svým cílem. A tím v případě IPB mohlo být vyvedení některých zajímavých aktiv mimo banku, bez ohledu na její další budoucnost.

Zároveň se o Nomuře ví, že disponuje velmi kvalitním právním servisem a dokáže spory vyhrávat. Což názorně dokumentuje nejčerstvější výsledek arbitráže. Z tohoto úhlu pohledu je poněkud nepochopitelné, že stát nezvolil cestu smíru a pokračoval ve sporu. Takto mu hrozí, že ho anabáze kolem IPB vyjde na další miliardy.

Přitom daňoví poplatníci už za pád této banky zaplatili miliardy týkající se nejrůznějších záruk, které česká vláda poskytla Československé obchodní bance v době, kdy IPB přebírala.