Starořecké chrámy byly otočené k východu

21. září 2010

V antickém Řecku byla většina chrámů vybudována tak, aby byly vystaveny paprskům vycházejícího Slunce.

Dlouho se historici přeli o to, zda se ve starém Řecku na astronomickou orientaci chrámů a svatyní nedbalo anebo zda byla důležitá. Zastánci astronomické orientace argumentovali tím, že mnoho starořeckých chrámů je obráceno k východu. Jejich odpůrci poukazovali na chrámy otočené k severu, západu či jihu.

Alun Salt z University of Leicester prověřil orientaci starořeckých chrámů a svatyní na Sicílii a našel takřka výhradně budovy postavené tak, aby jejich osa směřovala ze západu na východ. Prokázal, že nejde o výsledek pouhé náhody, ale o jasný úmysl stavitelů. Jedinou výjimkou ze čtyřicítky sicilských chrámů tvoří svatyně zasvěcená bohyni Hekaté. Ta byla kromě jiného bohyní Měsíce a to by vysvětlovalo, proč v případě jejího chrámu nebyl východ Slunce důležitý.

Podobné prověrce podrobil Salt i antické chrámy stojící na území dnešního Řecka. Analýzy skončily stejným závěrem. Výjimek bylo o trochu více než na Sicílii, ale drtivá většina náboženských budov byla obrácena k východu Slunce. Výjimky vysvětluje Salt podobně jako u sicilské svatyně bohyně Hekaté. Obřady pro božstva "neposlušných" chrámů vyžadovaly jinou astronomickou orientaci svatyně.

Olymp, sídlo řeckých bohů

Důvodů pro otočení chrámů k vycházejícímu Slunci mohlo být hned několik. Kněží z nich mohli snáze pátrat na obloze po vybraných nebeských znameních. Také starořecký kalendář vyžadoval astronomická pozorování a orientace chrámu je usnadňovala. V neposlední řadě mohly sehrát roli i motivy ryze praktické. Chrám obrácený k východu je dobře osvětlen v dopoledních hodinách, kdy se prováděly bohoslužby.

Studie byla publikována ve vědeckém časopise Plos ONE.

autor: Jaroslav Petr
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.