Stabilizace po evropsku

Tyhle reálné I potenciální hrozby bude třeba "stabilizovat" dlouhodobě a Merkelová řekla, že I v těchto otázkách chce spolupracovat s Washingtonem. Ještě za německého předsednictví se však integrita evropského postoje může prověřit na jednom úspěšném panevropském letadle a Saúdské Arábii.

Jedná se totiž o to, že Saúdové mají v Británii objednané Eurofightery. Tahle stíhací bojová letadla s typickými deltovitými křídly jsou od druhé poloviny 90. let prezentována jako výstavní produkt evropské spolupráce - na vývoji typu Typhoon se podílely firmy v Itálii, Německu, Španělsku Británii a dnes patří k výzbroji nejméně pěti států Evropské Unie. Tyhle nadzvukové stroje se zalíbily I Saúdům, a pokud se kontrakt na 72 letadel úspěšně splní, půjde o první vývoz těchto sofistikovaných letadel za hranice Unie. Tedy do oblasti, kterou chce Unie stabilizovat.

Od války v Perském zálivu jsou tradičním partnerem a ochráncem Rijádu Spojené státy, které po invazi Saddáma Husajna do Kuvajtu rozmístily na území Saúdské Arábie I svoje vojáky. Američané jsou také stále hlavním zbrojířem saúdské armády, přestože ne výhradním. Saúdové se svými ropnými zdroji a velice štědrým rozpočtem armády si pochopitelně mohou na trhu zbrojních technologií vybírat. A také to umí dát najevo. Už koncem 90. Let si například stěžovali, že Washington ve svých dodávkách pro Saúdy vždy zohledňuje potřeby jiného svého spojence v regionu, Izraele.

V praxi to prý vypadalo tak, že Američané Rijádu dodávali vojenské technologie, které byly vždy o něco méně sofistikované než zbraně, které putovaly do Izraele. Přestože ke tradiční potenciálním rivalům Saúdské Arábie patří v oblasti spíš Írán, Saúdové se nechali sebevědomě slyšet, že pokud bude Washington při jejich objednávkách nadále posuzovat vyzbrojenost Izraele, oni můžou nakupovat jinde.

Americké straně to mohlo znít jako vydírání už proto, že se jednalo o potřebu nahradit americké stíhací letouny F5. Na saúdská slova ale nejspíš došlo, když teď jejich armáda očekává dodávku Eurofighterů za necelých 15 miliard euro.

Saúdský korunní princ Abdalláh přesný termín dodávky nezveřejnil, ale tryskáče, které kompletuje britská firma BAE Systems, čeká prý už brzy. Na britské straně přitom klíčový obchod provázely politické neshody. V prosinci totiž britští vyšetřovatelé odložili případ, při kterém se v souvislosti se Saúdskou Arábii a společnosti BAE Systems prověřovalo obvinění z korupčních obchodů se zbraněmi. Saúdové tehdy znovu naznačili, že můžou letadla nakupovat jinde, a pikantní pak bylo, když britský premiér Tony Blair musel vysvětlovat, že jejich hrozba a konec vyšetřování spolu nijak nesouvisí.

A jak to souvisí s plánem na stabilizaci Blízkého východu o kterém v Evropském parlamentu mluvila Merkelová? Politická realita naznačuje, že pokud chce Evropská unie na Blízkém východě například skutečně účinně vyjednávat s Íránem o zastavení nebo kontrole jeho jaderného programu, a zároveň vyzbrojovat Saúdy, bude potřebovat přesvědčivější zaklínadlo, než slovo stabilizace.

Koneckonců pro analogii nemusíme chodit daleko. Když Američané kritizovali Moskvu za exporty zbraní do Íránu, nezněla jejich stabilizační argumentace - vzhledem k vojenským obchodům se Saúdy - úplně přesvědčivě. Protože se dobře vědělo, že každá nová dodávka zbraní nebo modernizace vojenské technologie vede k nové objednávce u sousedů. A takový postup stabilizuje spíš zbrojní export než region jako takový.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .