"Srbské" volby v Kosovské Mitrovici

Včera se volilo-celkem pochopitelně- jen v srbské části. Hlasování organizovaly srbské úřady. Jak známo Srbsko jednostranné vyhlášení samostatnosti Kosova neuznalo a nikdy neuzná. Stejně jako neuznává kosovské instituce. Legalitu jednostranného vyhlášení Kosova, jehož samostatnost uznalo zatím necelých 70 z dvou stovek členských zemí OSN nyní zkoumá Mezinárodní soudní dvůr v Haagu.

Když loni v listopadu organizovali své lokální volby většinově albánské kosovské instituce v severní Kosovské Mitrovici, zase nehlasovali Srbové. Na sever od Ibru žije asi 40 procent srbské kosovské populace. Zbytek v enklávách obklopených albánskou většinou. Tam na podzim hlasovala i část srbské populace, nicméně asi jen 8 procent lidí s volebním právem.

Šéf mise Evropské Unie EULEX v Kosovu Piter Feith tvrdí, že volby organizované srbskými úřady neuznává. Srby zvolené instituce v severní Mitrovici a na Novém Brdu, kde se také hlasovalo ale zcela ignorovat nemůže. Pokud by se mělo jednat kolem kulatého stolu o otázkách infrastruktury, zvýšení životních podmínek, rozvodu elektřiny, nebyl by nikdo skutečně reprezentativní, aby zasedal na srbské straně stolu.

Piter Feith vidí řešení ve vytvoření nové občiny Severní Mitrovica, město by mělo být geograficky jakýmsi způsobem přerozděleno, aby v severní části Srbové jednoznačně nedominovali a jejich v „uvozovkách“ paralelní instituce by byly postupně včleněny do v uvozovkách „regionalizovaných“ institucí Kosova. To se ale v dohledné době podaří asi těžko.

Jak nebezpečné je zatím soužití v Kosovské Mitrovici svědčí i incident během srbského hlasování. Obě strany města spojuje moderní most. Kolem poledne se na jeho jižní straně shromáždilo několik tisíc bývalých členů UČK- Kosovské osvobozenecké armády, která v 90 tých letech vedla boj proti srbským policejním jednotkám. Bývalý členové UČK protestovali právě proti volbám organizovaným Srbskem.

Na druhé straně řeky Ibar pak čekalo 10 000 Srbů. Nejprve na sebe vzájemně pokřikovali. Srbové mávali vlajkami srbskými, Albánci albánskými. Tady zdůrazňuji ne kosovskými. To pro ty, kdo si myslí, že albánské územní ambice nejen v bývalé Jugoslávii kosovskou nezávislostí skončily.

Když se obě strany začaly vzájemně zasypávat kameny a dokonce se ozvala střelba, musely jednotky KFOR a policie mise EULEX zasáhnout. Jen díky nim se podařilo nepokoje postupně i za pomoci slzného plynu uklidnit.

Srbové vlastně opakují to, co kosovští Albánci činili celá devadesátá léta. Totiž zřizovali vlastní paralelní instituce a současně ignorovali ty oficiální. Albánci nakonec dosáhli nezávislosti. Nikoli však důvěru současné menšiny, tedy především Srbů a i dalších národností. Mezinárodní instituce tvrdí, že oddělení severu Kosova a připojení k Srbsku není myslitelné už proto, že až 60 procent Srbů žije na jih od zmíněné řeky Ibar. Rozdělení tak není pravděpodobné. Začíná se mluvit o zvláštních vazbách mezi vlastním Srbskem a kosovskými krajany. Týká se to podle šéfa mise EULEX Pitera Feitha především zdravotnictví, nebo ochrany kulturních a náboženských památek. A také školství. Je těžké si představit, že v zemi, kde 90 procent lidí používá albánštinu jako mateřský jazyk někdo donutí většinovou populaci, aby se dobrovolně učila srbštině-tedy jazyku menšiny.. Nebo že by Kosovo jako stát organizovalo její vyučování ve školách. Alespoň zatím je to těžko představitelné.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.