Spravedlnost ohrožuje demokracii?

Na soudcovský talár neexistuje v Česku právní nárok, přesto je třeba respektovat legitimní očekávání právníků, kteří přípravou na výkon povolání stráví přinejmenším osm let - pět při studiu na fakultě a další tři roky v pozici čekatele.

Zarputilost pana prezidenta vyvolává dojem, že se jednoduše nedokáže smířit s právnickým výkladem českých zákonů a tvrdošíjně prosazuje vlastní názor na věc. Je otázkou, zda mu jde o skutečnou obhajobu spravedlnosti, nebo se snaží vyvolat pozornost médií. To druhé se mu nepochybně daří velmi dobře, protože na slova o ohrožení demokracie čeští novináři slyší. Václav Klaus je neopomněl použít ani tentokrát a připomněl ústavní právo na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád.

Možných výkladů pojmu demokratický řád se přitom nabízí celá řada. Sama Listina základních práv a svobod však hovoří o demokratickém řádu lidských práv a základních svobod, jež jsou předmětem její ochrany, nikoli o právu ústavních činitelů hájit demokracii neomezenými prostředky. Ve svém slibu se prezident zavazuje vykonávat svěřený úřad podle nejlepšího vědomí a svědomí. Prostředkem k tomu mu mají být Ústava a zákony, jež současně pravomoci prezidenta poměrně striktně vymezují.

Je možné, že Václav Klaus své kroky míní skutečně upřímně a jde mu pouze o dobro České republiky. Demokracie, kterou tak usilovně hájí, je však založena na názoru většiny, jenž se v institucionalizované podobě formuje i na úrovni ústavních orgánů. Soudní moc, na niž se prezident v poslední době tak často obrací, by měla především vyvažovat dlouhodobé působení hlavy státu, nikoli hodnotit a známkovat jeho jednotlivá rozhodnutí jako žáky ve škole. Válečný stav takové součinnosti neprospívá a je třeba se zamýšlet nad tím, na které straně je chyba.

Kroky Václava Klause se paradoxně čím dále více obracejí proti němu. Z původní dobré myšlenky, že soudci by měli mít za sebou určitou životní zkušenost a nadhled, se totiž stal vysmívaný nástroj demonstrace moci. Je zřejmé, že čerství absolventi právnických fakult se nemohou měřit s kolegy po několika letech praxe. Současně však není žádným tajemstvím, že kvalitně připravení studenti mohou během několika let vydělávat mnohem více než soudci na sklonku kariéry.

Kritérium věku v tomto případě zcela selhává. Nejde o to, že třicetiletý člověk se od svého o dva tři roky mladšího kolegy pravděpodobně nebude příliš odlišovat. Hlavním problémem je právě odliv šikovnějších absolventů do soukromé sféry. Těžko hledat motivaci pro nastoupení tříletého soudního čekatelství za plat pomocného dělníka, když už je bývalý student několik let úspěšným právníkem.

Mladý soudní čekatel Petr Langer dosáhl kvalitního vzdělání a svým vystupováním projevil vysoké morální kvality i životní zkušenost, kterou prezident požadoval. Absolvoval postgraduální studium, stáže v zahraničí a za dobu trvání sporů oslavil jakoby mimochodem i své třicáté narozeniny. Václav Klaus však setrvává v pozici uraženého a odmítá sdělit důvod, proč ani nyní nechce Langera do funkce jmenovat.

Petr Langer se přesto od svého cíle neodvrátil. Sám říká, že talár ke štěstí nepotřebuje a bude-li to třeba, vydrží až do roku 2013, kdy prezidentovi vyprší druhé funkční období. To je opravdový důkaz věrnosti České republice a zájmu vykovávat vlastní práci ve prospěch ostatních občanů, ne snaha přesvědčovat ostatní o vlastní pravdě.

Současní mladí čekatelé už mají svůj budoucí osud jasnější. Zákon stanoví věkový limit pro jmenování do funkce soudce na 30 let a Václav Klaus ustanovení respektuje. Do budoucna navíc poroste poptávka po nových asistentech soudců a vyšších soudních úřednících, na něž se již omezení nevztahuje. Ve sporu prezidenta republiky s Petrem Langerem se tak opravdu jedná pouze o osud tohoto muže. S ohledem na dosavadní délku případu i posledního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu to vypadá, že na nového odvážného soudce si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .