Spory o daně

Co ostatně jiného, než státní příjmy z kapes daňových poplatníků by mělo být předmětem politiky. Způsob, jakým se to mezi oběma stranami děje, ale zase tolik nadějí nevzbuzuje.

Daně jsou opravdu hlavní výplní veřejného prostoru. Z nich státní orgány a samospráva financuje věci veřejné. Poměr mezi vybranými daněmi a veřejnými službami je téma navýsost zásadní. A není proto divu, že se o něj dvě hlavní politické strany na české scéně intenzivně přou. I když, jak se zdá, jejich voliče to zase tolik nezajímá, jak by si toto téma zasloužilo. Vždyť daně musí platit každý a také veřejné služby čas každý využívá. Příčinou nezájmu může být i naznačený způsob, jak obě strany o věci diskutují. Mírně řečeno nepřehledně a nanejvýš účelově.

Pro obě strany jakoby bylo důležitější, která z nich jaké snížení navrhne, aby se tím vyprofilovala. Na tom v zásadě nic špatného není, ale přece jen by se to mělo činit tak, aby to alespoň vypadalo, že na prvním místě je zájem daňového poplatníka jako takového.

Dnešní spor v Poslanecké sněmovně je v tomto smyslu velmi příznačný. ČSSD navrhla zařadit už na říjnovou schůzi zákon, který by snižoval významné skupině občanů daně, s příjmy do 30 000 korun, tedy těch, kteří se nacházejí v první a druhé daňové sazbě daně z příjmu fyzických osob. Dotknul by se i těch s příjmy vyššími, protože i jich se týkají nejnižší daňové sazby.

ODS, která má v programu výrazné snižování daní, ovšem tento návrh kritizuje. Protože snižuje daně hlavně nižším příjmovým skupinám, bere lide motivaci k práci a k produkci. A především, v tom má zřejmě ODS pravdu, je velmi zvláštní, jak ČSSD tlačí, aby zákon začal platit ještě před volbami. Přitom ČSSD zatím nikdy žádné snížení daní z příjmů fyzických osob neprosazovala a kdy s ním někdo přišel, označovala to za populistická gesta.

Až nyní, pod tlakem programu ODS a také pod širším tlakem, přicházejícím i z okolních zemí, přichází se snížením daní, těsně před volbami. Když se jí také díky hlasům ODS nepodařilo návrh zákona na dnešní schůzi poslat do dalších čtení, navrhla mimořádnou schůzi. To je opravdu velmi zvláštní. Pokud chtěla ČSSD snižovat daně, mohla tak činit celé své druhé volební období. Proč právě nyní tolik spěchá s náhlým návrhem, je třeba se ptát. Poslanec za ODS Michal Doktor podotkl, že to nebyla ČSSD, která v posledních sedmi letech navrhovala snížení daní. Naopak vybírala více.

A skutečně, vláda pod vedením ČSSD daňový výběr spíše zvyšovala. Snížila sice daň z příjmu právnických osob a základní sazbu daně z přidaného hodnoty, ale zároveň zvýšila spotřební daně a přeřadila řadu položek ze snížené daně z přidané hodnoty. A co je důležitější, neučinila mnoho pro reformu veřejných financí. Jak o tom byla řeč na jiném místě, Česká republika výrazně zaostává za ostatními zeměmi v reformách.

Na straně druhé se ale ODS ocitá v nevýhodném postavení. Správně sice může poukazovat na předvolební tah ČSSD se snižováním daní, v praxi to ale znamená, že se skutečně může ocitnout proti snižování dani, které by mohlo platit už od příštího roku. A to jen proto, aby měla výhodnější postavení ve volbách. Nebyl by přece problém s tímto snížením souhlasit a pokud se dostane k moci v tom pokračovat. Problém ale je v tom, že by se pak k moci tíže dostávala.

Taková je politika. Nejde často o věc samotnou, ale o to, kdo ji předloží. Nesmí se to ale přehánět. Pokud je to příliš vidět, jako v těchto případech a často v České republice obecně, poškodí ti nakonec obě strany sporu.