Společenství zemí jihovýchodní Asie - ASEAN

Nestačilo na to ani těch několik desítek zahraničních humanitárních pracovníků, které si vojenský režim po bedlivém kádrování pustil do země. Takových lidí potřebuje Barma mnohem více - a svět je chtěl poskytnout, i s pomocí, která čeká na amerických a francouzských lodích u barmských břehů. A kterou zatím nebylo možné vyložit kvůli hrůze generálů z toho, že Barmou budou brouzdat cizinci z nepřátelsky naladěného Západu.

V posledních dnech se ale začal rýsovat kompromis přijatelný pro obě strany, jak pro Západ, tak pro generály. Je založen na myšlence, že Barma přijme západní pomoc a nechá ji distribuovat dostatečným počtem cizinců. Ale tuto operaci budou zaštiťovat státy, od kterých barmští generálové nečekají, že je chtějí svrhnout. Tedy hlavně státy asijské, především sousedé, země Sdružení států jihovýchodní Asie - sdružení, které je známější pod zkratkou ASEAN. A právě na tento kompromis včera barmští generálové kývli.

Je to dobrá zpráva pro Západ, který Barmě toužil pomoci, ale nevěděl, jak překonat zarytý odpor junty.

Tím lepší zpráva je to pro tři čtvrtě milionu Barmánců, kteří podle OSN potřebují pomoc naprosto urgentně. A také pro zbytek postižených (dohromady zřejmě dva a půl milionu), kteří třeba netrpí hlady, ale nemají střechu nad hlavou a ohrožují je moskyti a nemoci. Prý se už vyskytly první případy cholery. Přičemž léky jsou v Barmě stejně nedostatkové jako kvalitní jídlo.

Řekli jsme, že souhlas barmské junty s větším přílivem zahraniční pomoci distribuované cizinci se čekal. Jedním dechem by se však mělo dodat, že se na něj čekalo příliš dlouho. Ve větší míře začne pomoc do Barmy proudit až tři neděle poté, co zemi zpustošil Nargis. To je, vzhledem k rozsahu katastrofy, pozdě! Zpoždění zkomplikuje život stovkám tisíců Barmánců. Někteří kvůli němu asi i zemřou. Kdo za to může? Jen barmská junta, které její vlastní přežití evidentně zajímá více, než přežití prostých Barmánců? Nebo svůj díl viny nese i mezinárodní společenství, které mělo právě v jejich zájmu postupovat razantněji a pomoc Barmě vnutit?

Jenže - jak by to mohlo udělat, když politika dělových člunů vyšla dávno z módy?

OSN má proceduru, která by se teoreticky dala použít. Základem je myšlenka, že mezinárodní společenství smí zasahovat do vnitřních záležitostí země, která nejenže nechrání své občany, ale naopak jim hrubým způsobem ubližuje. Rada bezpečnosti OSN může do takové země povolit intervenci - pravda, pouze za přesně stanovených podmínek. Musí být jasné, že v daném státě se vedla genocida, že tam byly spáchány válečné zločiny či zločiny proti lidskosti nebo že se tam někdo uchýlil k etnickým čistkám. Laxnost barmské junty po cyklónu Nargis je jistě trestuhodná - ovšem dá by se na ni vztáhnout některá ze čtyř podmínek zmíněných v předchozí větě? To by byl první předpoklad pro příslušnou rezoluci Rady bezpečnosti.

V případě Barmy by se dalo uvažovat o genocidě a zločinech proti lidskosti. Na genocidě se však stavět nedá: odmítání pomoci, jehož důsledkem může být smrt desítek tisíc vlastních lidí, je zločinem, to ano, nikoli však úmyslným vybíjením národa. Lépe by sedlo obvinění ze zločinů proti lidskosti. Francouzská vláda byla možná až příliš diplomatická, když uvedla, že Barma je "na prahu spáchání těchto zločinů". Spousta lidí soudí, že Barma tento práh překročila.

A tak by se mohlo zdát, že by rezoluce schvalující intervenci v Barmě - a mající za cíl ochránit Barmánce před netečností jejich vlastní vlády - mohla mít v Radě bezpečnosti šanci. Jenže opak je pravdou. Stálými členy Rady s právem veta jsou i Rusko a Čína. A ty by intervenci v Barmě nepovolily. Bály by se precedentu. Co kdyby chtěl napříště někdo se stejným zdůvodněním a stejnou metodou ochraňovat takové Ujgury, Tibeťany nebo Čečeny?

Vše směřovalo k dnešnímu kompromisu. Ten umožní, že pomoc se nakonec do Barmy přece jen dostane a právu a diplomatickým zvyklostem bude učiněno zadost. Ale za vítězství se to dá považovat jedině tehdy, když člověk zapomene na Barmánce, kteří pomoc potřebovali dávno. Bývali by si zasloužili alespoň to, co navrhoval francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner už před deseti dny: aby se jim pomoc shazovala z letadel a vrtulníků - ať si o tom barmská junta myslí cokoli.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .