Spojené státy pomohou subsaharským státům

8. červenec 2003

Ještě ve volební kampani před prezidentskými volbami v roce 2000 tvrdil George Bush, že Afrika nepatří mezi strategické priority Spojených států a tedy, že není nutné tam utrácet peníze amerických daňových poplatníků. Teď je na pět dní na svojí první prezidentské návštěvě hned pěti zemí černého kontinentu a hovoří zcela jinak.

Nejenom, že do Afriky přiváží příslib patnácti miliard dolarů na boj s AIDS, zdvojnásobení rozvojové pomoci zemím, která splní kritéria boje proti korupci a rozvoje tržního hospodářství. Příslib šesti set milionového programu rozvoje vzdělání a sto milionů dolarů na boj s mezinárodním terorismem.

Pominout můžeme i to, že mezi ohlášenými cíly jeho cesty je i propagace pěstování geneticky modifikovaných a podle něj tedy zdravějších plodin. To, co je ze všeho nejdůležitější je ovšem ona radikální změna amerického oficiálního postoje sama o sobě. V dnešním světě, který zcela novým způsobem definovalo jedenácté září roku 2001, můžeme při pátrání po důvodech vyloučit altruistické či ideologické důvody. Jedinou definicí a ideologií rozvinutého západního světa se stal požadavek bezpečnosti a stability.

Subsaharská Afrika, kam míří právě Bushova cesta, je z tohoto pohledu důležitá hned dvakrát. Jako místo tak nestabilní, že hned několik zhroucených zemí musely od občanských válek v posledních třech letech zachraňovat vojenské intervence západních států, ale také jako bohatý zdroj ropy. Pokud Spojené státy už dnes pokrývají patnáct procent svojí spotřeby ropy z ložisek ve státech kolem Guinejského zálivu, pak zajištění stability její těžby patří mezi otázky americké národní bezpečnosti.

Zvláště, když do roku 2015 má subsaharská ropa pokrývat už celou čtvrtinu spotřeby Spojených států. Málokdo se odváží pronést faktograficky a statisticky podložené, ale politicky snadno napadnutelné konstatování, že padesát let starý procent dekolonizace a postkoloniální samostatnosti v subsaharské Africe zvětší části selhal. Na místo rozkvětu samostatných zemí, svobodně a bez cizího vměšování využívající svoje často obrovské nerostné bohatství k rozvoji vzdělanosti a tržního hospodářství, vidíme všeobjímající korupci, zbídačování, občanské války a vojenské diktatury stále šílenějších vládců.

Dokud byla Afrika zástupným bojištěm studené války, uplácely oba bloky ve všech afrických zemích armády a jejich vládce a ironicky tak přispívaly k jejich stabilitě. Neřešené problémy však explodovaly právě s koncem studené války mezi Východem a Západem. Devadesátá léta tedy byla, podle v úterý zveřejněné zprávy OSN o rozvoji lidstva, pro subsaharskou Afriku cestou do hlubin noci. Pětapadesát zemí a z nich právě většina v subsaharské Africe má nyní více chudoby než v roce 1990.

Jejich zadluženost podstatně vzrostla. AIDS začal decimovat jejich mladou generaci a ceny jejich exportovaných zemědělských výrobků se snížily. A výsledek? V brutálních konfliktech kolem Guinejského zálivu zahynulo za posledních deset let, podle některých odhadů, až půl milionů lidí. Značnou část žoldáckých oddílů, bojujících v těchto konfliktech, přitom tvoří zdrogované a opilé dvanácti až patnáctileté děti. Přestala fungovat státní správa, zdravotní a vzdělávací systémy, hospodářství se zastavilo.

V roce 2000 museli masakry v Sierra Leone zastavil až britští výsadkáři. Loni museli v podobném konfliktu na Pobřeží slonoviny zasahovat jejich francouzští kolegové. Od té doby Francie a Evropská unie vyslaly jednotky do Konga a v pondělí přistáli první američtí průzkumníci v Libérii. Je nutné samozřejmě zmínit i neschopnost Západu otevřít svoje trhy dovozům z těchto zemí a je skutečně nemravné, když každá kráva dostává v Evropské unii každý den dotaci, která je třikrát vyšší, než je roční příjem čtyřiceti procent Afričanů.

Neomlouvá to však sebezničení těchto zemí a zničení jejich vzdělaných elit. Od zhroucení projektu dekolonizace se západ musí dosud subsaharské Afriky vracet kvůli ropě a stabilitě. Politicky nekorektní vojenská a správní přítomnost a nadvláda jsou nahrazovány pružnějšími přístupy. Spojené státy například oznámily, že v nejbližších měsících zahájí v zemích Guinejského zálivu sérii jednorázových výcvikových manévrů. Americké jednotky budou nacvičovat boj v džungli a cvičit přitom místní armády. A kdyby se nějaký místní drogový válečník a nebo fundamentalistická bojůvka rozhodli něco namítat, budou mít jak se říká česky, smůlu.

autor: Jan Urban
Spustit audio