Spisovatelku Denemarkovou kvůli podpisu petice nepustili do Číny: Šokuje mě chování české diplomacie, říká

Máte nějaké podrobnosti ohledně toho, odkud přišel zákaz vaší cesty do Číny?

Mám. Novinář z Hospodářských novin, který to otevřel, se snažil dohledat přes kontakty na českém a německém ministerstvu zahraničí podrobnosti. Důvodem je skutečně to, že vadil podpis pod peticí, která vyjadřovala obavu z toho, že přestáváme být suverénním státem a jenom posloucháme, co máme a nemáme dělat jen proto, že nám Čína slibuje velké investice. Je zajímavé, že nikdo nedohledá, kdo upozornil německou stranu na podpis pod českou peticí, svaluje to jeden na druhého. Myslím si, že to je velice příznačné. V celé té kauze se mi líbí, že z mého pohledu by to byla drobnost, když oni mají tu svoji politiku ekonomického pragmatismu. Najednou vadí jenom to, že člověk řekne svůj názor. Ocitáme se v takové době, že někdo bude dnes označený za odvážného jen proto, že řekne názor, který je jeho, je jiný a nezapadá do toho proudu, který se očekává.

Německou stranu tedy upozornil někdo z českého velvyslanectví v Pekingu?

Ano. Že by to přece jen chtělo někoho, kdo bude neutrální, abych to řekla opatrně.

Mrzí vás to? Nebo to potvrdilo váš názor na tamní režim, který označujete za policejní stát?

Aspoň spisovatelé by měli nelhat o době, ve které žijí. Ukazovat, že v Číně žije spousta autorů, kteří nemají pas, že mizí, že ta cenzura je obrovská. Radka Denemarková

Mně to jenom potvrdilo, co si vím delší dobu. Také mi to potvrdilo, že je to něco, co už nějakou dobu bujelo, bují a rozlézá se, nejen u nás, ale i v Evropě. Je strašně zajímavé, jak mě to psaní doběhne. Ten román, na kterém pracuji, Hodiny z olova, jsem začala psát o Evropanech v Číně. To mi umožnilo otevřít téma, proč mi mizí hodnoty, na kterých jsem vyrostla, které pro mě byly důležité, proč je během mrknutí oka vyměníme za byznys.

Jestli to dobře chápu, tak to, co vás na tom hlavně trápí, je v tomto případě chování české diplomacie, spíš než čínských úřadů.

Chování čínských úřadů by mě vůbec nepřekvapilo, oni všechno sledují, jakoukoliv kritiku nepřijímají. Je to totalitní, brutální, policejní stát jedné strany. O tom není potřeba se dohadovat, takže člověk ví, co od nich může očekávat. Pro mě je naprosto šokující chování české diplomacie.

Myslíte si, že se podíváte v dohledné době do Číny, nebo počítáte s tím, že jste si teď zabouchla dveře?

Asi jsem si zabouchla dveře, ale vadí mi to jen kvůli tomu, že jsem tam byla v září za lidmi, které mám ráda. To jsou lidé kolem sborníku DanDu, kolem spisovatele a disidenta Xu Zhiyuana, což jsou výborní lidé, kteří to také všechno sledují s velikou obavou. Oni také žili s nadějí, že my jsme to v Čechách dokázali. Že jsme dokázali přejít před rokem 1989 z nějakého stavu společnosti do demokracie. Je tam pořád veliký obdiv k Chartě a Václavu Havlovi, proto oni taky nazvali svoje uskupení Charta. Tato tradice, kterou my tady máme, je pro ně zásadní, přestože Česká republika z pohledu Číny je vesnice.

Myslíte si tedy, že současné chování české diplomacie je pro tyto vaše čínské kolegy zklamáním?

Je to velké zklamání, protože tam vždycky byla naděje, že alespoň velvyslanectví evropských zemí, do nedávné doby i Ameriky, jsou ostrůvky, na které se můžou obrátit, když bude nejhůř. Ukazuje se, že ne. Tato velvyslanectví už poslouchají čínské vedení, když jdou na kobereček, tak udělají přesně to, co chce. Vůbec nechtějí žádné problémy, chtějí klid, který spočívá v tom, že zorganizují setkání nejbohatších podnikatelů obou stran.

Když jste v září přednášela v Číně o Václavu Havlovi, jaké reakce to vyvolalo?

Začíná to těmi drobnostmi, že někomu najednou vadí, že řekne spisovatelka svůj názor. Nebo že někomu vadí, když si někdo vyvěsí v okně tibetskou vlajku. Nejde vůbec o politiku, jde prostě o princip. Pokud ten člověk chce vyjádřit svůj názor, tak na to má mít právo. Radka Denemarková

To bylo zajímavé, protože to třeba čínské velvyslanectví nevědělo, že tam jsem. To setkání, které proběhlo přes kontakty lidí, které jsem tam poznala v roce 2013. Jde o skupinu vysokoškoláků, intelektuálů, kteří se scházejí. Je to přesně takové, jak to tady probíhalo před rokem 1989, jsou to taková bytová setkání nebo bytové univerzity. Scházejí se i přesto, že jsou sledovaní. Pro mě je velice důležité, že jsem to zažila, že to můžu teď zpracovat do románu. I ten pocit toho, že u nás slovo nic neznamená, lidé si tady nadávají, nejsou zodpovědní za to, co řeknou nebo napíšou. Najednou jsou skutečně na světě země, kde slovo znamená život nebo smrt. Čína je země, kde existuje seznam autorů, kteří jsou zakázaní, patří mezi ně Václav Havel. Loni byla kauza pěti knihkupců, kteří zmizeli, unesli je na ulici, protože nabízeli autory, kteří jsou zakázaní. Nesmělo se o tom mluvit. Všechno to probíhá velice brutálním způsobem právě proto, že žijeme v době, která je tak mediální, že existují firmy, které si můžete najmout a ony vysílají určité zprávy, mlžení. Řeknou, co chce svět slyšet, ale realita je diametrálně odlišná.

Setkala jste se vy sama s nějakými problémy u čínských úřadů? Řekla vám čínská strana někdy něco?

Poprvé jsem tam byla na literárním festivalu Bookworm, to organizují Britové a Američané, kteří žijí v Pekingu. To bylo přes anglické vydání jedné mojí knihy. Právě tehdy mě zaujalo, co je to za společnost, kde se políbilo to nejhorší z komunismu a to nejhorší z kapitalismu. Nějakým způsobem to funguje, lidem to vymývá mozky a srdce. Vzniká tak společnost, která je skutečně nelidská, ve které rozhoduje jenom byznys. Potom jsem měla problémy, když jsem v roce 2010 napsala v Berlíně kritiku literárního festivalu, kam pozvali oficiální čínské autory. To mi připomenuli, protože oni sledují na internetu všechno, co kdo kde napíše, a nesmí se kritizovat Čína. Ale vízum jsem pak dostala.

Jak se funguje pravda v medializované době? Proč je nejhorší polopravda? S čím souvisí podle spisovatelky nástup nekorektní rétoriky? Poslechněte si celý rozhovor s Radkou Denemarkovou.