Španělsko: Občanská válka před soud?

Vyšetřující soudce Garzón nejprve oslovil předminulý měsíc jednotlivé farnosti - celkem téměř třicet tisíc - jakož i obecní úřady a radnice, aby jmenovitě označily mrtvé a nezvěstné. V srpnu rovněž těmto orgánům nařídil, aby daly jeho spolupracovníkům na požádání k dispozici své archivy, aby vše mohlo být řádně ověřeno. Ukázalo se, že za občanské války bez soudů vraždili jak republikáni tak povstalci vedení Frankem. Po válce se jednalo už výhradně o vraždy nepohodlných odpůrců režimu. Celkem byla za zmíněné období nalezena jména 114 tisíc zavražděných a nezvěstných osob. V tomto čísle nejsou ti, co padli přímo na frontách občanské války a v Modré divisi, kterou vyslal Franco na pomoc Hitlerovi na východní frontu. Nejsou tam ani republikáni, kteří se po občanské válce ocitli ve francouzských sběrných táborech a následně putovali do německých koncentračních táborů. A konečně v tomto čísle nejsou příslušníci baskické organizace ETA, kteří se rozhodli pokračovat v boji a postupně se stali teroristy.

Soudce Garzón je ve světě znám jako člověk, který vyšetřoval zločiny Al Kaidy, zločiny proti lidskosti v jižní Americe, například v Argentině nebo za vlády Augusta Pinocheta v Chile. Baltasar Garzón je toho názoru, že studuje-li se historie Španělska, měli by do toho mluvit i soudci. A dodává, že je přirozené, že by si Španělé měli zamést i před vlastním prahem. Jeho příznivci soudí, že je hrdinou, někdy trochu donkichotovským, ale také že přichází se svou iniciativou trochu pozdě a že je nedostatečná.

Například proto, že kromě hledání vrahů a nezvěstných je třeba také vyšetřit všechny akty represe, jichž se Frankův režim dopustil. Jiní jdou ještě dál a tvrdí, jako např. britský historik Ian Gibson, že se ve skutečnosti jednalo o genocidu, která byla systematicky řízena z nejvyšších míst. Gibson BBC dokonce řekl, že existují historické dokumenty, jež dokazují, že kdyby se převrat nepodařil, přistoupili by povstalci k vyhlazovací taktice.

V roce 1975 měli Frankovi pohrobci sice sílu - zbraně a vojsko - neměli však vizi, jak dál. A bývalí republikáni byli sice atraktivní, dokázali se mobilizovat, ale neměli v rukou státní aparát. A tak došlo ke kompromisu vyjádřeném zákonem o amnestii. Španělští historici se domnívají, že rozhodnutí soudce Garzóna vyšetřovat zločiny minulosti je důkazem upevnění demokratického systému. Garzónovo rozhodnutí vyšetřovat však vyvolalo mezi bývalými frankisty a jejich následovníky prudkou odezvu. Jejich hlavním argumentem je, že zločiny pokryl zmíněný zákon o amnestii a nelze donekonečna otvírat staré případy. Nejvyšší španělská prokuratura podala soudní stížnost na Garzóna, který je mimochodem jako vyšetřující soudce jejím zaměstnancem.

Soud bude nyní několik týdnů prozkoumávat opodstatněnost stížnosti, ale Garzón může mezitím pokračovat v pátrání. Má v úmyslu otevřít několik hromadných hrobů. Lidé se tehdy dostali před popravčí četu třeba jen na obyčejné udání souseda nebo na druhou stranu proto, že dotyčný pracoval byl farářem. Potomci zavražděných a nezvěstných se už několik let soustřeďují v různých občanských sdruženích a vlastně nelegálně otvírají hroby, v nichž hledají pozůstatky svých příbuzných. Nejslavnějším zavražděným republikánem je básník a dramatik Fedérico García Lorca, o jehož místě posledního spočinutí se jen spekuluje. Jeho rodina si původně nepřála, aby byl exhumován. Zdůvodňovala to tím, že se kolem něj vytvoří humbuk, o který by jistě nestál "Najdou se lidé, kteří si budou chtít vyfotografovat jeho kosti a to by on jistě nebyl chtěl," řekla jeho neteř Laura García Lorca. Potom se však podvolila naléhání soudce Garzóna. Vražda, byťsi nebude už moci být potrestána, musí být alespoň odsouzena.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .