Soumrak Silvia Berlusconiho

Sociální situace není v Itálii vyhrocená jako v jiných západoevropských zemích a export začíná opět táhnout. Přesto ale v zemi panuje hluboká nespokojenost a popularita Silvia Berlusconiho je na nejnižším bodě za poslední dva roky.

I v řadách jeho vlastní strany Lidu svobod se šíří přesvědčení, že premiér vlastně nevládne, nepříjemným rozhodnutím se vyhýbá, ponechává je svým ministrům a je stále více zaměstnán otázkami, které ho osobně zajímají, zvláště tzv. náhubkovým zákonem, který již vyvolal silné protesty novinářů, vydavatelů i soudců. Berlusconi neuposlechl varování některých spojenců a doufal, že zákon proboxuje, bez ohledu na pochybnosti Ústavního soudu, Prezidenta republiky, nemluvě o tom že Washington varoval, že by opatření mohlo poškodit spolupráci při boji proti organizovanému zločinu a Brusel naznačil, že zákon by mohl být v rozporu s některými principy Unie.

Odpor stále roste. Důvod: během posledních dvou měsíců vypukla celá řada skandálů, o nichž by tisk podle nového zákona nemohl informovat a tak si mnozí kladou otázku zda se neblíží druhá akce „čistých rukou“. Ministr průmyslu Claudio Scajola rezignoval, protože se zjistilo, že si od jednoho podnikatele nechal darovat luxusní byt naproti Koloseu a restrukturalizaci dal zaplatit z fondů informační služby. Před třemi týdny musel po čtyřdenním úřadování rezignovat novopečený ministr Aldo Brancher.

Berlusconi mu vytvořil ministerstvo, jehož funkce ani nestačil uvést do oficiálního věstníku. V Itálii jsou všichni přesvědčeni, že tak udělal proto, aby svého dlouholetého přítele ušetřil povinnosti stanout před soudem, kde je obviněn z podvodu, protože podle zákona, který si Berlusconi nechal odhlasovat parlamentem vloni na podzim, členové vlády nemusejí k soudu pro zaneprázdnění chodit. Hlavní Berlusconiho spojenec, Liga Severu nakonec donutila magnáta, aby přiměl novopečeného ministra k rezignaci.

O týden později musel odejít náměstek ministra národního hospodářství Nicola Cosentino, o němž vyšlo najevo, že se pokusil zlikvidovat svého vnitrostranického rivala v Neapoli, dnešního guvernéra neapolského kraje Stefana Caldora vyfabrikovaným dokumentem o tom, že frekventuje místní transexuály. Před dvěma týdny palermský apelační soud odsoudil Berlusconiho celoživotního přítele a spoluzakladatele Forza Italia Raffaella Dell´Utriho na 7 let vězení pro kontakty s mafií. Odvolal se ke Kasačnímu soudu, protože tvrdí, že je nevinný, nicméně ani toto premiérovi nepomohlo. Když k tomu připojíme zprávy o údajném neoprávněném obohacování Civilní obrany na Sardinii a dokonce i v zemětřesení postižené Aquile je jasné, že veřejné mínění začíná být opravdu znechuceno. Tím spíše, že dlouho ohlašované reformy, s nimiž Berlusconi vyhrál volby, ve většině případů nebyly provedeny.

Snad jediný velký úspěch může vykázat ministr vnitra, představitel Ligy Severu Roberto Maroni, pod jehož vedením organizovaný zločin nejen na jihu ale i v Miláně utrpěl těžké rány.

K vládní krizi doposud nedošlo, protože ministr Tremonti drží hospodářskou situaci pod kontrolou a protože Liga Severu nemá zájem na pádu vlády: musí předtím prosadit široký komplex opatření, která z Itálie učiní federální republiku. To je důvod, pro který doposud nad lapáliemi Berlusconiho a jeho strany přivřela oči. Dalším důvodem je, že opozice v tomto okamžiku nepředstavuje žádnou platnou alternativu. Sdružuje je pouze kritika Berlusconiho, ale alternativní způsob jak vést zemi v rozbouřených vodách krize nemá. A kdyby došlo k novým volbám asi by nebyla schopna předložit důvěryhodnou a alternativní platformu.

Riziko tedy je, že namísto očekávaných a nutných reforem Itálie bude další tři roky přešlapovat na místě a ztrácet stále více terén vůči ostatním partnerům v Evropě i ve světě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.