Soukromý detektiv: práce na hraně zákona

"Soukromá očka" se v současnosti často pohybují na hraně legislativy. Jejich portfolio je široké – od sledování nevěrníků, přes prověřování obchodních partnerů až ke kontrole nemocných zaměstnanců.

Jak řekl v pořadu Za hranou majitel soukromé detektivní kanceláře Cenzus a prezident Asociace soukromých bezpečnostních služeb Jiří Kameník, podstatnou část klientely, zhruba jednu čtvrtinu, tvoří odhalování a usvědčování nevěrníků. Etický problém ve sledování lidí Kameník nevidí, pokud má na něm klient právní zájem, například hledá důkaz pro soud.

Ostatně fotit a natáčet cizí osoby povoluje i paragraf 88 občanského zákoníku, pokud je na něm právní zájem. O jeho existenci ovšem detektiv předem nemůže mít jistotu. „Já mám v komisionářské smlouvě napsáno, co s tím dotyčný chce dělat dál. Pokud to slouží pro úřední či soudní jednání, tak se toho dotyčného na nic ptát nemusím. Ovšem pouze na zadavateli je, zda je čestný,“ uvádí Kameník.

Soukromý detektiv při svém pátrání nezřídka narazí na trestný čin. Ohlásit ale podle trestního zákoníku musí jen ty nejvážnější trestné činy jako je vražda a velezrada. „U těch ostatních dá detektiv na klientovo přání, jak chce s informací naložit,“ řekl v ČRo Plus Jiří Kameník.

S policií, až na výjimky jako je například zadržení osob, soukromý detektiv nespolupracuje. Ani nemá přístup do evidence obyvatel a motorových vozidel, což jeho práci ztěžuje. Bývalý kriminalista Kameník ale přiznává, že přes své kontakty by si informace mohl opatřit:

„Já se k nim mohu dostat, ale nechci vystavovat své kolegy trestnému činu. Když se podíváte do trestního zákoníku, tak se trestnímu stíhání vystavuje nejen ten, kdo informace zjišťuje, ale i ten, kdo ho k tomu navádí, tedy já.“

Přes 80 % dat tak detektivové čerpají z veřejných zdrojů. Jen na Facebooku na sebe lidé řeknou tolik věcí, že by se do žádné evidence nevešly, míní detektiv.