Součkové to sečetli

Paní Součková tradičně předstupuje před veřejnost s výrazem nikoli nepodobným bitému psu, po brněnském debaklu k tomu měla skutečně pádný důvod.

Ale ani hořké zklamání z prohraných voleb neomlouvá její komentáře k výsledkům, v nichž se pohrdlivě vyjadřovala jak ke kvalitám brněnského voličstva, tak ke schopnostem vítěze prvního kola senátních voleb, Karla Jarůška, bývalého výkonného fotbalisty. Nyní kandidáta Občanské demokratické strany. Paní Součková řekla (cituji podle MfD): "Představy občanů o senátorské práci jsou zřejmě o rychlých nohách." Inu, výsledek brněnských voleb,pro paní Součkovou tolik zdrcující, neboť se umístila až šestá ze sedmi kandidátů, by mohl být také o tom, že občané nechtějí, aby se neúspěšní politici jen tak samospádem dostávali do materiálně dobře zajištěných pozic, kde už by nemuseli pro blaho spoluobčanů udělat už vůbec nic.

Výkony ministryně Součkové jsou, a troufám si považovat následující přehled za objektivní, hodně špatné. Systém zdravotnictví pod jejím vedením neučinil ani krůček k nápravě, pod jejíma rukama se naopak hroutí do sebe, nikoli nepodoben vesmírné černé díře, schopné pohltit ve svém bezedném nitru všechno, včetně světla - v případě ministryně Součkové pak miliardy korun.

Paní Součková si dokázala znepřátelit i své kolegy lékaře, naposledy alibistickým vystoupením na sjezdu Lékařské komory, který zakončila rychlým úprkem. Její bezradnost v ovládání ministerských financí byla nedávno oklikou demonstrována tím, že jí premiér Vladimír Špidla přidělil nadřízeného dohlížeče v osobě nového místopředsedy vlády Sobotky. Její liknavost v otázce řešení mnohamiliardových dluhů nemocnic sjednotila proti ní lékaře i jejich zaměstnavatele, hejtmany krajů. Soustraníkům v sociální demokracii zase způsobila vrásky svými návrhy na to, aby si pacienti připláceli na pobyty v nemocnicích i na další lékařské úkony, tedy nápad, který je opakem stranické linie v oblasti zdravotnictví. Na sjezdu Lékařské komory se paní Součková vyslovila proti povinnému členství v této organizaci, a její ministerstvo zároveň předkládá návrh novely zákona,který opět povinné členství lékařů v této profesní komoře vyžaduje. Nevím, nevím.

Před volbami se Marie Součková vymlouvala, že se některým palčivým otázkám svého resortu bude věnovat ihned po předvolební kampani. Po volbách se vymlouvá, že neměla dost času na předvolební kampaň kvůli tomu, že řešila palčivé otázky resortu.

Když jsme jako kluci hráli fotbal a Pepa se pořád vymlouval, že jednou nedal z vyložené šance do prázdné branky gól proto, že foukal vítr a podruhé, že vítr už nefoukal - dostal facku. Brněnští voliči nyní neudělali paní ministryni nic jiného.

Otázkou je, zda je to až tak dobře. Pro celý resort zdravotnictví se z jistého úhlu pohledu mohla jevit možnost, že paní Součková dostane trafiku v Senátu, a tím otevře dvířka ke svému případnému odvolání z funkce ministryně, jako možné světélko na konci tunelu. Ale takhle to na nějaký život po smrti nevypadá. Přitom v diskusi o možnostech řešení svízelné situace českého zdravotnictví zazněla řada moudrých a vyvážených koncepcí. Jejich nositelé jsou - podle mého - okamžitými kandidáty na funkci nového ministra zdravotnictví. Premiér Špidla by se ani nemusel dlouho rozhodovat - paní Součková by, po té, co jí příslušná část veřejnosti rázně odmítla, mohla tu svou politickou smrt ukončit nějak milosrdně (vůči vší veřejnosti) sama.