Sonary dočasně ohlušují delfíny

První obavy, že sonary mohou ubližovat kytovcům, se objevily už před 20 lety. Jejich používání se připisují i některé případy kytovců uvízlých na plážích. V roce 2000 po cvičení amerického vojenského námořnictva skončilo na bahamských plážích šest vorvaňovců. Od té doby došlo k nejméně pěti dalším podobným případům. Zatím není jasné, jak přesně sonar na kytovce působí. Podle některých odborníků interferuje s jejich vlastním sonarovým systémem. Jiní vidí problém spíše v nemoci z dekomprese, která může kytovce postihnout v případě, že před zdrojem hluku příliš rychle plavou k hladině. Veškeré dosavadní poznatky ovšem vycházejí z počítačových modelů nebo ze zkoumání kytovců, kteří uhynuli na plážích.

Prvními, kdo experimentálně testoval účinky sonaru přímo na živých kytovcích, jsou biologové z Havajské university. Výsledky studie publikují v časopise Biology Letters. Do bazénu delfínů skákavých vědci pouštěli nahrávky z vojenských cvičení a sledovali, jak různá úroveň hluku ovlivní jejich sluch. Zjistili, že při signálu silnějším než 200 decibelů delfíni dočasně ohluchnou. Vojenské sonary běžně operují se signálem přes 250 decibelů. Aby však tento hluk na delfíny působil stejně jako v bazénu, museli by u lodi nebo ponorky setrvat několik minut ve vzdálenosti menší než 40 metrů. A taková situace by asi nastala jen těžko, protože kytovci před nepříjemných hlukem rychle utíkají.

Případy, kdy kytovci po vojenském cvičení uvízli na pláži, si proto vědci vysvětlují zvláštními okolnostmi. Ty mohou nastat například tehdy, když teplá povrchová vrstva oceánu odráží sonarové vlny a tím prodlužuje dobu, po kterou jim jsou zvířata vystavena. Podobný efekt mohou mít také stěny propadlin mořského dna, které sonarové vlny dokážou zkoncentrovat na malé ploše.