Sodíkový mrak kolem Jupiteru
Obrovský oblak plynného sodíku u Jupitera zřejmě zásobuje měsíc Ió. Na něm je přes sto aktivních sopek, které chrlí do vesmíru množství plynů. K pozorování sodíku nebylo potřeba kosmických sond, astronomové to zjistili pozorováním ze Země. Sopečný sodík se dá totiž pozorovat i ve viditelném světle a svítí naoranžovělou barvou, podobně, jako sodíkové výbojky pouličního osvětlení.
Sodíkový mrak
V roce 1990 na univerzitě v Bostonu objevili u Jupiteru plynný oblak plný sodíku. Pokud by svítil a byl viditelný okem, byl by na obloze desetkrát větší než Měsíc v úplňku. Okamžitě by se stal největším objektem sluneční soustavy na obloze. Dlouho bylo záhadou, jak může sodíkový oblak u Jupiteru přetrvat tak dlouhou dobu. Kdyby do něj nepřilétaly stále nové částice, musel by se časem rozplynout.
Nová technika pozorování a nový počítačový program nyní umožnily astronomům poskládat na sebe přes 60 000 fotografií sodíkového oblaku a záhada se vyřešila. Dodavatelem sodíku je měsíc Ió.
Sopečný měsíc
Vesmírná sonda Voyager již před dvaceti lety zjistila, že Io je vulkanicky aktivní. Do té doby jsme znali sopečnou aktivitu jen na Zemi. Io je dokonce mnohem aktivnější než Země a zřejmě je vulkanicky vůbec nejaktivnějším tělesem ve sluneční soustavě. Sopky na měsíci Ió vyvrhují materiál rychlostí l kilometr za sekundu až do výše 300 km nad povrch. To je možné díky nízké gravitaci, která na tak malém měsíci musí být.
Další sonda Galileo na jeho povrchu našla vulkanicky aktivní oblast o teplotě 1610 stupňů Celsia. Po povrchu Slunce s teplotou asi 6000 stupňů jsou tedy vulkány na Io nejteplejším místem v celé sluneční soustavě. Nové počítačové modely vulkanických erupcí na Ió provedené v Washingtonově univerzitě v St. Luis v USA ukazují, že při tak vysoké teplotě lávy se do atmosféry vypařují sodík, draslík, křemík, železo a zřejmě i další plyny. A právě sodíkem měsíc zásobuje obrovský plynný oblak pozorovaný z Bostonu.
Proč je tak aktivní?
Ió je ze všech čtyřech velkých jupiterových měsíců (Io, Europa, Ganymedes, Callisto) planetě nejblíže. Vulkanická činnost je způsobována interakcí Ió s Jupiterem, který má ze všech planet nejsilnější magnetické pole. Příčinou sopečné činnosti je vysoká teplota v nitru měsíce. Zatímco v Zemi je teplo uvolňováno radioaktivitou a diferenciací jádra, měsíc Ió je zahříván slapovým působením Jupitera, Europy a Ganymeda. Dostane-li se Ió mezi Jupitera a některého z obou vzdálenějších měsíců, gravitační přitažlivost z protilehlých stran způsobí jeho protažení až o 100 m. Potom se vrátí do normálního tvaru. Opakovaná deformace v pevném materiálu Ió způsobuje jeho zahřívání. Tento jev známe všichni, např. při opakovaném ohýbání drátu se ohýbané místo zahřeje.
Měsíc Ió je složen převážně z křemičitanových hornin. Podle výzkumů sondy Galileo má velké železné jádro. Právě toto jádro vytváří jeho magnetosféru, do níž nemůže proniknout magnetosféra Jupiterova. Při průletu Jupiterovou magnetosférou se Ió stává elektrickým generátorem. Pohybuje-li se totiž vodič napříč siločar, na jeho koncích se budí elektrické napětí. Ió je vodivý a přebíhá přes něj magnetosféra Jupitera. Na opačných koncích průměru Ió se tak indukuje nepředstavitelně vysoké napětí asi 400 000 voltů a proud několika milionů ampér. Teplo z tohoto proudu pak přispívá k zahřívání nitra měsíce Ió.
Na Ió bylo nalezeno přes 100 aktivních sopek s teplotami kolem 1600 stupňů. To je o několik set stupňů více než má např. havajská sopka Kilauea (1000 stupňů) na Zemi. V současné době astronomové zvažují vyslání vesmírné sondy k měsíci Ió, protože jeho studium je důležité i pro pochopení sopečné aktivity naší Země.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
