Směrování léčiv - naděje pro budoucnost

Co to vlastně jsou "směrovaná léčiva", lze vytušit už z názvu. Léčiva, která nepůsobí v celém organismu, ale mají jasný cíl, jasný směr - konkrétní tkáň. Využití směrovaných léčiv především při léčbě nádorových onemocnění je nasnadě, protože chemoterapie, zatím jediná možnost léčení rakoviny, je příliš nespecifická a oslabuje celý organismus.

Jak vypadá směrované léčivo

Přínos směrovaných léčiv nespočívá ve vlastní účinné látce, ta je stejná jako při tradičních léčebných metodách. Revoluci způsobila možnost tuto látku nasměrovat tak, aby účinkovala pouze v postižené tkáni. Toho se docílí tím, že se léčivo "zabalí" do speciálně navržené makromolekulární sloučeniny.

Jak léčivo nasměrovat?

Existují dva způsoby, jak léčivo nasměrovat. Pasivní a aktivní. Při aktivním způsobu se využívá toho, že každá tkáň se uvnitř organismu "prokazuje" jinými receptory. Na základě znalosti struktury těchto receptorů je možné vytvořit makromolekulární obal pro léčivo, který bude s těmito strukturami kompatibilní a naváže se na ně.

Pasivní způsob směrování léčiv při léčbě nádorových onemocnění využívá odlišných vlastností zdravé a národové tkáně. Nádorová tkáň totiž nemá dobře vyvinutý lymfatický systém, a tak vlastně nefunguje odčerpávání škodlivých látek a ty se v nádoru kumulují. Včetně léčiv v makromolekulárním obalu. Na základě odlišného pH v prostředí nádorů se pak obal štěpí a uvolňuje se účinná látka, která tak působí pouze v nemocné tkáni.

Logo|foto:Český rozhlas

Směrovat se ale nemusí "jen" léčiva

Směrovaná léčiva jsou elegantním řešením jednoho z velkých problémů současnosti. Na druhou stranu se ale pořád jedná jen o léčiva, která neřeší samotný problém, jen odstraňují jeho důsledky. Proto se výzkumníci z Mikrobiologického ústavu AVČR a Ústavu makromolekulární chemie AVČR rozhodli zaměřit na možnosti prevence vzniku onemocnění. A v tom by mohla pomoci "směrovaná" genová terapie.

Jak funguje genová terapie?

Teoreticky spočívá genová terapie ve vnášení určitých genů do buněk. Tak se docílí obnovení některé z poškozených funkcí buněk. A i tady je možnost směrování velkým přínosem. Směrovat léčiva nebo geny, to je jedna věc, jak ale přinutit buňku, aby přijala cizí DNA?

Jednou z možností je směrovat virové částice s pozměněnou genetickou informací. Tím by byl problém, jak vložit potřebný úsek DNA do hostitelské buňky, vyřešen. Je totiž přímo přirozeností virů zabudovávat svou DNA do genomu hostitele. Další možností je využívat samotnou DNA. Obě metody mají samozřejmě svoje výhody a nevýhody. A o tom se více dozvíte v přírodovědném magazínu Natura.