Skomírání sociální demokracie

17. prosinec 2004

Sociální demokracie ztrácí voliče. Svědčí o tom nejenom prohra ČSSD hned ve třech letošních volbách, ale i průzkumy veřejného mínění. Prosincové výsledky CVVM dokazují, že by sociálním demokratům dalo hlas necelých dvanáct procent občanů. Znamená to nejenom to, že se občanští demokraté ztrácejí ČSSD téměř v nedohlednu a že musí hledět i nadále na záda komunistům.

Horší pro sociální demokraty je fakt, že se k nim postupně přibližují lidovci. Přesněji řečeno. ČSSD se propadá k deseti procentům. A právě kolem této hranice pravidelně oscilují volební preference KDU-ČSL. Je to tedy další signál, že pokud se sociální demokraté nevzchopí, mohou skončit v politickém propadlišti. Což není nejlepší zpráva nejenom pro sociální demokracii a její voliče, ale také pro budoucnost České republiky.

A nic zásadního na tom nemění ani pro ČSSD poněkud optimističtější výsledky průzkumu společnosti STEM. Pokud by tedy sociální demokracie zmizela z parlamentní scény, zůstali by jedinou levicovou alternativou komunisté. A vzhledem k jejich programu a výrokům Grebeníčka a spol. by nebylo o co stát. Proto je mimořádně zajímavé, jakým způsobem se sociální demokraté snaží o vzkříšení. Momentálně to nelze jednoznačně říci. Na další budoucnost strany se totiž zatím ozývá množství často protichůdných názorů. Od snahy některých sociálních demokratů přivést zpět do čela strany Miloše Zemana, přes úvahy o bližší spolupráci s komunisty, nebo alespoň distancování se od současných koaličních partnerů až po názor, že ze sociální demokracie se musí stát moderní levicová strana, která je nakročena více do středu politického spektra a která o levicové extrémy vůbec nestojí.

O tom, jakým směrem se sociální demokraté vydají, by měl napovědět březnový sjezd ČSSD. Na něm by mělo být zvoleno nové vedení. A právě v těchto dnech se podle všeho ve stranickém zákulisí intenzivně bojuje o budoucí podobu sociální demokracie. Podle nejrůznějších sociologických studií by další směřování strany nemělo být příliš těžkým oříškem k rozlousknutí. Z rozborů totiž vyplývá, že mezi sociálními demokraty a komunisty přebíhá jen zlomek voličů. Prý jde maximálně o pět procent. Znamená to tedy, že pokud hodlá ČSSD získat stabilnější a větší voličskou podporu, musí zamířit do politického středu. A tam se strana nedostane výkřiky typu zabránění privatizace nemocnic, nebo úvahami o sjednocení levice, či alespoň přemítáním o bližší spolupráci s komunisty.

Zdá se, že si to po třech drtivých volebních porážkách začal uvědomovat úřadující šéf strany Stanislav Gross. Jeho problém spočívá v tom, že podobně nesmýšlejí zdaleka všichni sociální demokraté. Proto je celkem logické, že se v těchto dnech objevily ve sdělovacích prostředcích spekulace o možné výměně některých ministrů. Pokud bude chtít Gross nasměrovat stranu více do středu politického spektra, pak musí ve vládě prosazovat razantnější reformu veřejných financí. A hlavně ji musí umět dobře prodat voličům.

Změny v sociálním systému, ve zdravotnictví a ve způsobu vyplácení penzí, jsou totiž v zájmu drtivé většiny občanů. Naopak čím déle se tyto reformy budou odkládat, tím hůře jak pro ekonomiku, tak samozřejmě i pro kapsy daňových poplatníků. K uskutečnění reformy je mimo jiné důležité obsazení některých klíčových ministerstev. Řeč je především o ministerstvu financí, práce a sociálních věcí a také zdravotnictví. Zatímco ministr financí Sobotka vystupuje proreformně, o Škromachovi s Emmerovou takto jednoznačně hovořit nelze.

Stačí připomenout únik několika materiálů z ministerstva zdravotnictví týkající se připravovaných změn. Z dokumentů musel nabýt čtenář dojem, že se vrací téměř před listopad 89. Když se k tomu přidá až nesmyslná hysterie kolem privatizace nemocnic a s ní související prohra v krajských volbách, nebylo by divu, kdyby se změna týkala právě křesla ministra zdravotnictví. U Zdeňka Škromacha je situace poněkud komplikovanější. Jeho návrhy týkající se například životního minima či minimální mzdy mohou komplikovat reformu veřejných financí. Nejenom z těchto věcí lze vyvodit, že Škromach není příznivcem posunu ČSSD směrem do středu politického spektra.

Problém je v tom, že oznámil kandidaturu na předsedu strany. A v kuloárech sociální demokracie se hovoří o tom, že by bylo nevhodné zbavit Škromacha ministerského křesla v momentě, kdy se pustil do otevřeného souboje s Grossem. Pokud v březnu drtivě prohraje, mohly by být jeho ministerské dny sečteny. Pokud získá alespoň místopředsednické křeslo, nebo bude mít na sjezdu slušnou podporu, bude to mít Gross se Škromachovým případným odchodem z vlády složité. Zkrátka momentálně je ve hře příliš mnoho neznámých. Proto nelze teoreticky vyloučit ani to, že by se nakonec po sjezdu ČSSD mohly odchody z vlády týkat úplně jiných ministrů. Konkrétně těch, kteří podporují reformu veřejných financí a snaží se sunout sociální demokracii do politického středu.

autor: Petr Hartman
Spustit audio