Šibal Doležel

Kvůli čemu se v ní ocitl, na to by asi správně odpověděli jen ti, kteří dění na české politické scéně pravidelně sledují.

V souvislosti s Doleželem by se jim patrně vybavila aféra kolem rekonstrukce zámku v Budišově. Ta měla být podle názoru policie nadhodnocena a podezřelí se měli obohatit o zhruba 30 milionů korun. Mělo přitom jít o projekt spolufinancovaný z peněz Evropské unie. Dohadování kumpánů bylo zachyceno skrytou kamerou a obvinění včetně Doležela putovali do vazby. Stalo se tak před podzimními komunálními volbami.

V této souvislosti se spekulovalo o tom, zda jde o náhodu, nebo o další pokus ovlivnit touto aférou rozhodování voličů ve volbách, byť tentokrát "pouze" komunálních. Jednalo se totiž o lidi, kteří byli svým způsobem spjatí se sociální demokracií. Takže mediálně prezentovaná aféra Budišov mohla na tuto stranu vrhnout stín. Zda k tomu skutečně došlo a jak byl silný, to patrně nepůjde nikdy úplně přesně zjistit. Jedinou jistotou tak zůstává, že až se celá kauza definitivně uzavře, nebude už nikoho příliš zajímat. Tak to chodí ve většině případů. Běh času je neúprosný a na občany se valí události jedna za druhou.

Právě osud Zdeňka Doležela toho může být názorným příkladem. Současné propuštění z vazby souvisí se zmiňovanou kauzou Budišov. Bývalý šéf kabinetu premiérů Grosse a Paroubka se však zamotal i do další aféry, na kterou veřejnost už patrně úplně zapomněla a která asi postupně vyšumí do ztracena. Řeč je o privatizaci Unipetrolu. Tu provázela celá řada podivných okolností, které vyvolávaly spekulace, že prodej tohoto podniku může být spjat s korupcí. Zdeněk Doležel se v této souvislosti proslavil výrokem "pět na stole v českých", který byl zachycen na skrytou kameru. Říkal ho polskému lobbyistovi Spyrovi a nabízel podle všeho za peníze ovlivnění průběhu privatizace. V Polsku se tímto případem důkladně zabývá policie a prokuratura. V průběhu vyšetřování se objevily informace o tom, že na úplatcích měla být rozdělena částka odpovídající více než miliardě korun. V České republice dospělo vyšetřování k závěru, že způsob privatizace byl standardní. Přitom je zajímavé, že důležitá část jednání tehdejší vlády byla tajná a tudíž z ní neexistuje žádný záznam. Navíc tehdejší ministři si nevybavovali, proč ze soutěže vyřadili některé uchazeče. Kauza privatizace Unipetrolu se tak v tuzemsku zjednodušeně řečeno smrskla do vyšetřování Doležela, zda se dopustil pokusu o podvod. Prý si musel být vědomo toho, že nemohl splnit to, co za peníze Spyrovi sliboval.

Z vyjádření členů příslušné parlamentní vyšetřovací komise i z výroků státního zástupce tak bylo zřejmé, že nikdo příliš nepochyboval o tom, že si Doležel o úplatek řekl. Naopak by se dalo pochybovat o tom, zda šéf kabinetu premiéra neměl možnost ovlivňovat rozhodování politiků. Mimo jiné měl de facto přehled o tom, co chystá předseda vlády, s kým se stýká a do rukou se mu mohla dostat i celá řada materiálů, které mohly obsahovat zajímavé informace. Zkrátka v případě Doležela nešlo o úplně bezvýznamného úředníka.

Když k tomu přičteme skutečnost, že si ho Stanislav Gross vytáhl na ministerstvo vnitra jako ředitele personálního oddělení, mohlo jít o silného zákulisního hráče. Svědčí o tom i výsledek domovní prohlídky. Při ní se objevil mimo jiné osobní spis bývalého ministra vnitra Bublana a několik vládních dokumentů. Doleželovo jméno se vyskytlo i v tzv. Kubiceho zprávě a podle některých policejních informací mohl dokonce být zapleten do údajné přípravy vraždy šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jana Kubiceho. Zkrátka osoba Zdeňka Doležela se objevila v hned několika zajímavých kauzách. Buďto jde o neuvěřitelnou náhodu, nebo o spiknutí proti Doleželovi, nebo se jedná o šibala velmi silného kalibru.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .