Shromažďovací zákon se měnit nebude

Na místě by - podle mého - měly být titulky jako "Ústavní soud odmítá nést odpovědnost za budoucí vývoj demokracie", či nějak podobně...

Takže, co se vlastně stalo či nestalo?

K Ústavnímu soudu dorazila v květnu stížnost plzeňského magistrátu. Šlo o to, že na začátku roku nahlásili, jak se jim salónně říká, pravicoví extremisté (v lidové řeči "neonacisté") pochod městem Plzeň. Podle nich to měla být tzv. "protestní akce za svobodu slova". Dlužno dodat, že týž manévr se pokusili tito - ehm - pravicoví extremisté (lidově "neonáckové"), a to pod stejnou a stejně falešnou záminkou, uskutečnit před tím v Praze, kde se chystali projít v den výročí tzv. "Křišťálové noci" historickým centrem, konkrétně tzv. "Židovským městem". Tehdy v Praze se jim postavili do cesty, kromě povinných policejních manévrů, i tisíce spoluobčanů - a část z nich neváhala - ehm - pravicovým extremistům, jakož i neonáckům namlátit.

Plzeňský magistrát, respektive primátor Pavel Rödl, poté v lednu letošního roku neváhal srovnatelnou akci extremistů, po jejím nahlášení, prostě zakázat. Sklidil za svůj postoj a rozhodnou akci slušný potlesk poměrně velké části veřejnosti. Zároveň však vzápětí Krajský soud v Plzni, jakož i Nejvyšší správní soud rozhodly, že primátorův zákaz byl nezákonný. Pochod - ehm - pravicových extremistů (lidově "neonácků") se tedy, zcela v intencích výkladu našich zákonů, mohl uskutečnit v pozdějším termínu.

Stížnost plzeňského magistrátu, podaná k Ústavnímu soudu zároveň s návrhem na změnu některých ustanovení shromažďovacího zákona, se týkala především toho, že pořadateli podobných akcí stačí nahlásit akci tři dny dopředu. Magistrátním úředníkům plzeňským, ale týká se to každého kdekoli ve státě, na tom vadila prostá skutečnost, že když totiž kdokoli nahlásí jakoukoli akci například v pátek (a pondělí je shodou okolností svátek) nemají úředníci žádnou zákonnou možnost případnou třeba i tvrdě míněnou proti-židovskou, proti-romskou, proti-státní, a podobně akci, zakázat. Nemá dokonce ani možnost na akci nějakým adekvátním způsobem, jako například koordinací případných protiakcí s ostatními institucemi, zareagovat.

Ústavní soud však jednoduše odmítl, bez bližšího zkoumání, prostřednictvím soudce zpravodaje Vladimíra Kůrky, jak stížnost, tak i podané návrhy na změny zákona, a to pro tzv. "neoprávněnost navrhovatele". Podle tohoto zjištění neměl plzeňský magistrát k podání stížnost tzv. "aktivní legitimaci", neb podle Ústavního soudu práva magistrátu jako úřadu nebyla porušena.

Nejsem právník (a poslední dobou toho čím dál víc lituji), tak nemohu polemizovat s tak jednoduchým odmítnutím složité věci. Je to - podle mého laického soudu - jen čiročirý alibismus. Je prostě snazší, i pro takovou autoritu, jakou by Ústavní soud měl být, soustředit se na jednu bagatelu - tedy na onu tzv. "neoprávněnost navrhovatele", tu řádně rozcupovat, stížnost smést se stolu, a - domyšleno do důsledku - umožnit tím neonacistům (politicky korektně: pravicovým extremistům), aby i nadále prostřednictvím jejich tzv. "pochodů za svobodu slova", mohli urážet všechny alespoň trochu soudné spoluobčany.

Může být, že to takhle Ústavní soud nemyslel. Je možné, že "pouze" dbá úzkostlivě na to, aby všem občanům státu nebylo sáhnuto na jejich ústavně zaručené právo shromažďovací. Dobrá...

V takovém případě je ale nejvyšší čas zahájit co nejširší diskusi o tom, jaké možnosti mají instituce demokratické země, nechtějí-li dovolit extremistům všeho druhu zneužívat litery zákonů demokratické země.

Jinak by to řešení pak skutečně asi zbylo jen na těch demokraticky založených spoluobčanech, kteří by se museli na tzv. zákonem povolené provokace neonácků vypravit jen proto, aby se nimi - v zastoupení za nefungující demokratické instituce - mohli pomlátit právě ve jménu téže "demokracie", která na druhé straně dokáže (například) neonáckům zaručit svobodu jejich mnohdy nechutného projevu.

Ústavní soud se zrovna tímhle přístupem přímo schovává před zodpovědností. Snad se nám to všem nevymstí...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .