Šelmy ztrácejí chuť na sladké
Úzká potravní specializace připravuje šelmy o schopnost vnímat sladkou chuť. Naznačuje to zkoumání jejich chuťových receptorů.
Obecně se soudí, že savci včetně člověka rozeznávají pět různých chutí: sladkou, slanou, hořkou, kyselou a chuť umami. K výjimkám patří šelmy. Dřívější výzkum z Centra chemického smyslového vnímání ve Philadelphii (Monell Chemical Senses Center) dokázal, že divoké i domestikované kočky nejsou schopné vnímat sladkou chuť. Důvodem je vadný gen Tas1r2, který kóduje příslušný chuťový receptor. Kočkovité šelmy jsou obligátní masožravci, což znamená, že se živí pouze masem. Vědce proto zajímalo, jestli se vnímání sladké chuti vytratilo také u dalších výhradních masožravců.
Ve své nové studii prozkoumali chuťové receptory u dvanácti jiných než kočkovitých šelem. Zjistili, že druhy, které vedle masa přijímají i další potravu, mají nedotčený gen Tas1r2, a tím pádem také funkční „sladký“ chuťový receptor. Do této skupiny patří například mýval nebo medvěd brýlatý. Naproti tomu u všech výhradních masožravců (jako jsou hyeny skvrnité nebo lachtani) vědci našli různě poškozené geny Tas1r2 a nefunkční receptory pro sladkou chuť. Tyto výsledky naznačují, že ztráta rozpoznávání sladké chuti je u masožravců častá a v evoluci k ní došlo několikrát nezávisle na sobě. Důvodem je zřejmě to, že zvíře, které se živí jenom masem, nepotřebuje cítit sladké. Je to podobné jako se ztrátou zraku u jeskynních ryb, říkají vědci.
Zdroj: PNAS
