Selhání silové a konfrontační politiky

Hledání konsensu skrze civilizovanou debatu je typické pro státy Skandinávie. Obecně ale platí, že proporční volební systém má vést ke konsensuálnímu vládnutí a většinový k vládnutí ostřejšímu a agresivnějšímu.

Přestože máme v České republice poměrný volební systém, vyznačovalo se období odcházející Topolánkovy vlády agresí, konfrontací, přetlačováním a hluchou demonstrací síly, a to na straně vlády a opozice.

Vláda sehnala či nakoupila přeběhlíky a s opozicí se nebavila vůbec o ničem. Opozice - když sebrala síly - oplácela vládě stejnou mincí, také sehnala uprchlíky či přeběhlíky a agresivním způsobem na hranici zákonnosti se jala rušit poplatky u lékaře.

Zdálo by se, že v české politice převládly prvky ostré americké politické soutěže typické spíše pro většinový volební systém. Ale ono to bylo ještě horší. Vládla tu spíše politická kultura sovětského stylu: soustavné hledání nepřítele (vnějšího a vnitřního) a jeho zničení. Dialog se nevedl za účelem vzájemného obohacení, ale s cílem likvidace oponenta.

Výsledky takového vládnutí jsou ale žalostné, a to i v zahraniční politice. Z žádosti spojence o umístění radaru se stalo vnitropolitické téma číslo jedna, přitom celá věc zřejmě vyšumí do ztracena. Jsme jedinou zemí v Evropě, která se nevyjádřila k Lisabonské smlouvě, konfrontace vedla k pádu vlády uprostřed předsednictví.

Z ekonomických reforem zbyly trosky a ke zdravotním se vláda kromě poplatků ani nedopracovala. Jalové ideologické vidění světa vedlo k podcenění ekonomické krize. Doufejme, že tato zkušenost bude dostatečnou lekcí do budoucna.