SARS nadále vzbuzuje po celém světě obavy

Úřady přitom údajně zadržely čtyřicet až šedesát osob. A co vyvolalo u obyvatel malého provinčního městečka takovou vlnu rozhořčení a agresivity? Syndrom akutního respiračního selhání, zkráceně SARS. Přesněji řečeno, rozhodnutí čínských úřadů, které s tímto onemocněním úzce souvisí. V čcha-ku-kangské škole totiž údajně měli být internováni lidé, kteří přišli do styku s osobami infikovanými SARS nebo se právě vrátili z některé se zemí s vysokým výskytem této choroby.

Incident z Čcha-ku-kangu je prvním případem občanského nepokoje, který přímo souvisí s epidemií SARS. Právě v Číně si onemocnění dosud vyžádalo nejvíce obětí. Jen ve středu tamní úřady ohlásily téměř dvě stovky nových případů. Celkový počet nemocných v zemi se tak podle Pekingu vyšplhal na více než tři tisíce. Nebezpečnému viru již podlehlo kolem půl druhého sta Číňanů.

Odborníci se však obávají, že skutečnost by mohla být ještě mnohem horší. Ve středu nový pekingský starosta Wang Čchi-šan varoval, že kapacita nemocnic v metropoli je vyčerpána. Nemoc podle něj představuje vážné ohrožení pro stabilitu společnosti. Podle informací Světové zdravotnické organizace SARS nakazil více než pět a půl tisíce lidí v téměř třech desítkách zemí světa. Více než tři sta padesát z nich již v důsledku zákeřné nemoci zemřelo.

Kromě nejvíce postižených zemí, jako jsou Čína, Hongkong, Kanada a Singapour, byly v úterý ohlášeny také první případy z Mongolska. Ve stejný den se o problematice SARS v thajském Bangkoku radili představitelé organizace států jihovýchodní Asie. Nemoc totiž silně ohrožuje turistický průmysl v oblasti. Asijská banka pro rozvoj navíc v pondělí snížila odhad hospodářského růstu v Asii z pěti celých šesti desetin na pět celé tři desetiny procenta. Výsledkem jednání je šestibodový plán, který podle informací agentury Reuters zahrnuje například zřízení mezinárodní horké linky o SARS, výměnu informací mezi jednotlivými zeměmi a spolupráci v oblasti výzkumu.

Obavy z epidemie začínají negativně ovlivňovat už i světové hospodářství. Počet úmrtí přitom není vyšší, než při jiných onemocněních. Mediální pozornost však zvyšuje obavy z neznámého viru. Lidé po celém světě proto začali rušit soukromé i obchodní cesty do ohrožených oblastí.

Šíření nemoci má také svůj politický aspekt. V této souvislosti světová média nejvíce přetřásají roli vedoucích představitelů komunistické Číny. Například v pondělí si nejmenovaný představitel Světové zdravotnické organizace americkému deníku International Herald Tribune postěžoval, že čínské úřady stále neposkytují dostatek informací o tom kde, kdy a jak se virus v zemi rozšířil. Vláda v Pekingu navíc informace o SARS dlouhou dobu zamlčovala.

Švýcarský Tages-Anzeiger již minulý týden napsal, cituji: "Čínskému režimu se zdála stabilita přednější, než zdraví vlastních občanů. Pekingská vláda se obávala, že by Čína mohla ztratit svou image. Teprve ve chvíli, kdy jí bylo jasné, že právě toho docílila, zatáhla za záchranou brzdu". Konec citace. Takové vlně nedůvěry a rozhořčení, jaké je Čína vystavena v současnosti, musel Peking podle listu naposledy čelit v roce 1989 po masakru na náměstí Tchienanmen.

Na úterním zasedání představitelů zemí jihovýchodní Asie čínský premiér Wen Ťia-pao světovou veřejnost ujišťoval, že jeho země nebude utajovat případy onemocnění. Za dramatické rozšíření smrtelného viru však pekingské vedení rozhodně nese politickou zodpovědnost, jak ve svém úterním vydání připomněl německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, když v únoru jeden z regionálních čínských deníků psal o panice, která vypukla v souvislosti se SARS v provincii Kuang-tung, vydal Peking celostátní zákaz přinášet o tomto tématu jakékoliv informace.

Současná epidemie tedy dokazuje, že čínský režim lze stále počítat spíše mezi ty autoritativní, v nichž svoboda slova a zákaz cenzury podle vládních elit nejsou žádoucí. Bohužel v případě viru SARS podobný postoj ohrožuje životy lidí a to nejen v Číně.