Šaron bude chybět i Washingtonu

Za povšimnutí stojí, že oba politici mají podobný humor. Snad i proto si padli do oka - i když našli samozřejmě porozumění hlavně v zásadních postojích politiky. Bush se nikdy nebrání humoru na svůj účet, a podobně Šaron často vtipkoval o své váze a úctyhodném obvodu pasu. Po prvních zdravotních potížích čtenáři izraelského tisku s úžasem zjišťovali, jaké pochoutky si jejich premiér dával večer předtím. Jeho filosofie byla blízká slavnému Winstonu Churchillovi, který kdysi na otázku, jak se mu podařilo dožít tak vysokého věku, pohotově odpověděl: dobrá whisky, dobré jídlo, dobrý doutník, a především: žádný sport.

Nyní je ale všechno jinak. Ariel Šaron je v kritickém stavu, bojuje o život a je skoro jasné, že ani v případě optimistického scénáře se do nejvyšší politiky nevrátí. Vše pro něj nastalo v klíčové chvíli, kdy byl na cestě k nejvážnějšímu úkolu svého života - k dohodě s Palestinci. Podle dostupných informací se můžeme domnívat, že to dokonce chápal jako svoje životní poslání. Asi jako když - už jednou citovaný Winston Churchill prohlásil na počátku války, že se zrodil pro tuto chvíli.

Vraťme se ale ke vztahu Šarona a Bushe. Dávno předtím, než se oba dostali do vedení svých zemí, seděli prý v helikoptéře nad Izraelem a Bush údajně prohlásil, představ si, že bys byl premiérem a já prezidentem. Šlo o to, že oba měli představu o tom, jak by se dal mír na Blízkém východě dosáhnout. Po pár letech se skutečně dostali do nejvyšších funkcí a tuto představu mohli realizovat.

Bushova administrativa se ale během prvního období věnovala Izraeli pouze okrajově. Měla starosti s Afghánistánem a Irákem. Prezident sice použil poprvé název budoucího palestinského státu, nikdy se ale nesetkal s bývalým šéfem Palestinců Arafatem, ktorého vinil z podpory terorismu. Navíc probíhala druhá palestinské intifáda, takže stejně nebyla velá naděje na úspěch. Vznikl ale projekt pod názvem "cestovní mapa", který vytyčil směr mírového procesu a v podstatě nahradil neúspěšné dohody z norského Osla.

Na počátku druhého období vypadalo všechno jinak. Šéfkou diplomacie Condoleezza Riceová, která prohlašovala, že mír ve svaté zemi bude její prioritou. Jásir Arafat byl po smrti a vystřídal ho inteligentní Mahmúd Abbás. Vznikla nadějná konstelace politiků: v Americe Bush, v Izraeli Šaron, u Palestinců Abbás. Všichni chtěli mír a měli podporu takzvaného "kvarteta", které sdružuje Spojené státy, Evropu, Rusko a OSN.

Je pravda, že Washington i nyní nesmírně zatěžuje neblahá situace v Iráku. Tam se ale přece jenom postupně poměry stabilizují, takže by se časem asi vytvořila větší diplomatická kapacita k řešení izraelsko - palestinské dohody. Ariel Šaron nakonec postupoval podle "cestovní mapy" a prosadil doma několik velice riskantních kroků - především zrušení židovských osad v pásmu Gazy a v Samaří. Byla to jednostranná rozhodnutí, za která nedostal zhola nic. Jejich smysl byl ale nesmírný při pohledu na celkovou situaci z hlediska zmíněné "cestovní mapy".

Šlo o to, aby měl šéf Palestinců argumenty proti radikálům a dostal situaci v samosprávě pod kontrolu. Pouze potom se daly očekávat podobně bolestivé kroky také na straně Palestinců. Kdyby Šarona nepostihly nynější zdravotní problémy, byl připraven zrušit další osady na západním břehu Jordánu. Kdo si na něco takového nyní v Izraeli troufne? Odpověď zní: nikdo.

Šaron v sobě spojil vojáka s politikem, tvrdou ruku s ochotou k ústupkům, a také vizi se schopností uvést ji do reality. Jeho autorita v Izraeli je obrovská. Navíc, dobré vztahy s Washingtonem jsou mimořádně důležité, protože pro mnoho nábožensky smýšlejících Američanů je dění ve svaté zemi skoro stejně důležité, jako události doma. Spojené státy jsou reálně jedinou zemí, jež může mír mezi Izraelem a Palestinci zprostředkovat.

Odejde-li ale Šaron z politické scény (což je více než pravděpodobné), všechno se zastaví. Je pozoruhodné, že se v jistém smyslu dějiny zopakovaly. Před deseti lety byli totiž americký prezident Clinton, izraelský premiér Rabin a šéf Palestinců Arafat také na cestě k dohodě. Všechno ukončil naprosto nečekaný atentát na Rabina.

I am prepared to meet my Maker. Whether my Maker is prepared for the great ordeal of meeting me is another matter.

If you are going through hell, keep going.