Saddám znovu před soudem

To, co už půl roku předvádí Saddám Hussein u soudu v Bagdádu, se samozřejmě dalo čekat. Obstrukce, výmluvy, zdržování a proti-obvinění. Někdy dokonce výsměch, očividné pohrdání soudem a výzvy k ozbrojenému povstání.

Ve středu se poprvé po půl roce podrobil křížovému výslechu, ale opět neodpovídal na otázky jinak než proti-útokem. Obvinil např. soudce, že se obává současného ministra vnitra, kterého, jak dodal, "se nebojí ani můj pes".

A znovu označil soud, před nímž se ocitl, za "nelegitimní" a požadoval mimo jiné nezávislou expertizu svého vlastního podpisu na dokumentu z roku 1982, kdy při vyšetřování pokusu o atentát, který na něj údajně chtěli spáchat šíité v městě Dužailu, byly stovky lidí uvězněny a mučeny a 150 jich zaplatilo životem. Až dosud ovšem Saddám tento svůj zákrok proti nim nepopíral a naopak se ospravedlňoval tím, že ho chtěli šíité zabít.

Jeho středeční filmové vystoupení před soudem v Bagdádu ovšem přichází jen den poté, co byla obžaloba proti němu rozšířena o mnohem závažnější zločin - obvinění z genocidy Kurdů v 80. letech. Odhaduje se, že tehdy přišlo o život v severním Iráku, kde Kurdové žijí, asi 100 tisíc lidí, většinou samozřejmě civilistů.

Při takzvané "operaci Anfal" v roce 1988 bojovala irácká armáda proti kurdským partyzánům a Saddám tehdy neváhal použít proti nim ty nejstrašnější chemické zbraně. Například je známo, že v obci Halabža zahynulo na 5 tisíc lidí, když tam armáda použila hořčičný a nervový plyn, aby, jak se praví v dobovém dokumentu, "vypudila vesničany z domů".

Brutalita Saddámova režimu vůči Kurdům byla pověstná a obvinění z genocidy je proto zcela na místě.

Škoda jen, můžeme si dnes povzdechnout, že s tím prokuratura v Bagdádu nepřišla dříve a nechala klidně proces plynout půl roku bez těchto nejvážnějších obvinění. A jak uvádí mluvčí soudu, obvinění z genocidy bude zkoumáno v samostatném soudním přelíčení.

Vůbec se můžeme pozastavit nad tím, jak se celý tento proces vede. Jistě bylo správné poskytnout Saddámovi přiměřenou obhajobu, ale ta neměla překročit meze, které de fakto znemožňují normální průběh přelíčení. Také jistě bylo správné poskytovat novinářům v průběhu procesu všechny důležité informace, ale nemělo se připustit, aby Saddám v přímém televizním přenosu vyzýval své stoupence k ozbrojenému boji proti současné irácké vládě, jak to udělal zhruba před měsícem.

Takovéto vedení soudu s bývalým diktátorem je politicky velmi neprozíravé. Jak k tomu ostatně podotkl i známý zpravodaj BBC John Simpson, který je právě v Bagdádu, Saddámovy dnešní útoky, které vznesl proti současnému ministrovi vnitra, mají naneštěstí svoji odezvu mezi iráckými sunnity, nespokojenými s nynější přávážně šíitskou vládu v zemi. Je zřejmé, že Saddám tak de fakto využívá jejich zlobu a frustraci a "přiživuje" se na ní.

Přičteme-li k tomu prekérní politickou situaci v Iráku, kdy více než tři a půl měsíce po volbách nebyla ještě ustanovena regulérní vláda, získáme plastický obrázek toho, co se tam děje. Nynější premiér Džafárí včera odmítl nátlak Spojených států a Británie, aby se už konečně iráčtí činitelé přestali planě dohadovat o složení nové vlády a přišli s kompromisním návrhem.

Osobně je k tomu v Bagdádu v pondělí vyzvala americká ministryně zahraničí Condoleeza Riceová a její britský kolega Jack Straw. Západní mocnosti mají totiž za to, že právě nynější neuspořádaná politická situace, kdy se ani tak dlouho po parlamentních volbách nepodařilo sestavit vládu, rozhodně nepřispívá ke stabilizaci a uklidnění domácí scény a naopak je zdrojem nervozity a napětí.

Můžeme tedy konstatovat, že dobře nefunguje ani irácká justice, ani irácká politika. A je otázka, co s tím západní státy mohou dělat.