S irským "NE" Lisabonské smlouvě je třeba zacházet opatrně

Tyto země by byly nejraději, kdyby Irové co nejrychleji uspořádali nové referendum, případně se bez odmlouvání zařadili na periferii Unie.

Cowen čas na analýzu skutečně dostal a v těchto dnech se dozvídáme o prvních konkrétních krocích irské vlády. Ta zadala průzkum veřejného mínění, který má zjistit, proč vlastně občané Lisabonskou smlouvu odmítli. Může se zdát, že je to naprosto banální a běžný krok. Ve skutečnosti ale má svůj nezastupitelný význam. Irská vláda chce především zjistit, zda jsou relevantní údaje z průzkumu Evropské komise konaného ihned po referendu. Ten odhalil, že hlavním důvodem negativního hlasování byla neznalost textu smlouvy, obavy o irskou neutralitu, identitu či váhu irského hlasu v Unii. Data z průzkum ale zároveň uváděla, že Irové jsou jedním z nejvíce nadšených národů pokud jde o projekt evropské integrace jako takový. Pokud nová sondáž tyto informace potvrdí, dá se očekávat jediné: vláda se pokusí vyjednat vysvětlující dodatky k Lisabonské smlouvě. Takto upravený text pak předloží k novému referendu.

Tyto doplňky budou převážně deklaratorního rázu. Irové zřejmě dostanou explicitní potvrzení toho, že Lisabonská smlouva nemůže jejich zemi donutit k legalizaci potratů či eutanázie nebo že irská neutralita nebude žádným způsobem dotčena. Jistě také bude nutno vyjít vstříc obavám z toho, že je v ohrožení irský systém nízkých daní. Dublin tak dostane potvrzení, že jeho právo veta v otázce daní zůstává zachováno.

To vše je velmi pravděpodobné a Unie má už s podobným postupem zkušenosti, naposledy v případě samotného Irska po jeho odmítnutí smlouvy z Nice v roce 2001. Možná se ale v debatách objeví volání po podstatnější změně: jedním z velkých témat irského referenda byla skutečnost, že kvůli plánovanému snížení počtu členů Evropské komise na 18 by se země po určitou dobu ocitla bez svého komisaře. To je reálný fakt plynoucí z Lisabonské smlouvy, nikoliv propaganda jejích odpůrců. Zároveň to dokazuje, že hlasování o dokumentu nebylo úplně iracionální, jak se nám snaží namluvit i někteří domácí komentátoři. Je patrné, že částečně se skutečně jednalo o vyjádření nedůvěry momentálnímu stavu integračního projektu. Je pak otázkou, zda irská vláda nebude požadovat vstřícnost i v této záležitosti. Existuje totiž ustanovení, podle kterého se mohou členské státy jednohlasně dohodnout na tom, že snížení počtu komisařů revokují. Komise by jistě nezískala na akceschopnosti, ale na druhou stranu by byl zachován důležitý symbol. Tento názor navíc není nijak extrémní. Je dobré si připomenout, že proti redukci komisařů byla například místopředsedkyně Komise Margot Wallströmová, jejíž názory jsou přitom velmi prointegrační, až federalistické. Ale ať už nakonec irský premiér dojedná cokoliv, jedno je jisté: své občany rozhodně nenechá hlasovat o identickém dokumentu jako v červnu. Všichni ti, kteří na Iry tlačí v zájmu co nejrychlejšího rozhodnutí, by se tak měli zamyslet, zda náhodou jejich postup není pro Unii kontraproduktivní.

Řeči o tom, že bez Lisabonské smlouvy nemůže Unie efektivně fungovat nebo že je zablokováno další rozšíření jsou pouhou politickou rétorikou, která není pravdivá. To ale pro tuto chvíli ponechme stranou. Evropa se rozhodla, že Lisabonskou smlouvu prosadit chce a není na tom nic nedemokratického; pokud Irové v případném novém hlasování změní názor. Přitom se dá očekávat, že se to nestane rychle. Je možné, že se nové referendum bude po splnění výše zmíněných podmínek konat na jaře příštího roku, tedy ještě před volbami do Evropského parlamentu. Premiér Cowen ho ale nevyvolá, pokud si nebude stoprocentně jistý příznivým výsledkem. K zamítnutí Lisabonu totiž nyní došlo poměrně jasnou většinou hlasů, přičemž volební účast byla na irské poměry velmi vysoká. Přesto je pravděpodobné, že Irové by Lisabonské smlouvě na podruhé své "Ano" řekli. Ale jen za předpokladu, že se evropští politici zdrží všech náznaků vydírání. Přesně tím jsou totiž řeči, že by Irové v případě nového zamítnutí dokumentu měli Unii opustit nebo se k ní pouze přidružit nějakou formou oslabeného členství. Protože jestli v Evropské unii ještě stále platí demokracie, Lisabonská smlouva bez irského souhlasu v platnost vstoupit prostě nemůže.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .